ARCHANDĚL GABRIEL A BOHORODIČKA

     V Kyjevské Rusi bylo uctívání Arch­anděla Gabriela a Panny Marie společné od samého počátku jak se patří. Teprve mnohem později, v 15. století, lidé vyčle­nili uctívání Archanděla Gabriela z kultu Zvěstování Svaté Bohorodičky, ačkoliv to bylo chybné. Tam, kde Panna posvátně tvoří, vždy s Ní přebývá i Duch Svatý. Mi­mochodem, v náboženských představách Slovanů (ještě před přijetím křesťanství) se společně uctívaly páry z mužského a žen­ského božstva, řekneme-li to tedy naším jazykem – ve významu duchovního sym­bolu božského Lotosu (plánu) a tvořivé síly Allat (ztělesnění plánu).

Anastasia: Ano, to je možné vypátrat podle mytologických postav slovanských posvátných legend, které se dochovaly z pradávných časů.

Rigden: Co se týká Archanděla Gabri­ela a Panny Marie, na oltářních sloupech hlavní východní klenby Sofijského chrámu v Kyjevě, kde je umístěna Bohorodička „Oranta“, se dodnes dochovala mozaiková vyobrazení Zvěstování.

Anastasia: Ano, na jednom sloupu je tam vyobrazen Archanděl Gabriel, jehož prsty pravé ruky jsou spojeny do gesta po­žehnání. Na dalším sloupu je vyobrazena Bohorodička s vřetenem v rukou, předoucí duchovní nit' lidského života.

      Brány jsou v symbolice křesťanství vchody, vedoucí z chrámové předsíně do chrámu a z chrámu k oltáři. Hlavní brána staroruského ikonostasu v pravoslavném chrámu se nacházela naproti oltářní men­se (v oltáři) a nazývala se „Královskou branou“ v chápání duchovního a ne poli­tického významu. Obvykle se v její hor­ní části vyobrazovala scéna Zvěstování s Archandělem Gabrielem a Pannou Marií a ve spodní části, na křídlech, se v párech vyobrazovali čtyři evangelisté. Tedy, v ur­čitých okamžicích bohoslužby symbolizuje otevření Královské brány „otevření Krá­lovství nebeského“, tedy vstup, průchod do jiného, duchovního světa. Tato symbolika se neutvářela pro nic za nic. K takovému energetickému procesu „otevření“ průcho­du do jiného světa skutečně dochází během duchovní práce silných duchovních osob­ností (jak individuální, tak i kolektivní), nezávisle na tom, k jakému náboženství patří a v jaké zemi žijí.  

     Hlavní „Zlatou branou“ starobylého Kyjeva se stala jižní brána, která byla orien­tována směrem na Athos, jenž považují za „Obydlí Bohorodičky“. Přesněji z hlediska geografie byla brána umístěna v jihozápad­ní části města. U této hlavní „Zlaté brány“ města byl vybudován kostel, zasvěcený Archandělovi Gabrielovi a Bohorodičce – chrám Zvěstování, „aby vždy tomuto městu přinášel radost svatým Zvěstováním Hos­podinovým a modlitbou Svaté Bohorodičky a Archanděla Gabriela“.

Anastasia: Ano, historické zprávy o tom jsou zaznamenány v Ipaťjevském le­topise. Dokonce se dodnes dochovala slova, která si můžeme přečíst v mnohasvazko­vém historickém sborníku, vyprávějícím o literatuře Starodávné Rusi (počínaje 11. stoletím) – „Knihovna literatury Starodávné Rusi“ (svazek 1, str. 50): „Da-li cělovanie archanděl Panně, bude i hradu tomu. K Ní se obrací: „Raduj se, obdarovaná! Pán s tebou!“; k hradu tomu: „Raduj se, bla­hověrný hrade! Pán s tebou!“ Kyjev se his­toricky nachází pod společnou ochranou Bohorodičky a Archanděla Gabriela – to je zřejmý fakt, který se dnes zamlčuje.

z knihy AllatRa od A.Novych