Například: Dobré zprávy
ANDĚL NEBO ZVÍŘE?

Zrození člověka je vstupem části věčnosti (duše) do pomíjivého světa hmoty. Fyzické tělo člověka je smrtelné, podléhá zákonům přírody stejně tak, jako jakákoliv jiná hmota. Fyzické tělo člověka je zvláštním „vozítkem“, takovým pomocným nástrojem pro něco mnohem, mnohem většího. Tělo není skutečným Bytím, neboli skutečným Já člověka, neboť tím je jeho věčná duchovní podstata. Duše je tím, co má člověk ještě za života v těle objevit, a se kterou se má spojit, aby přesáhl materiální bytí a stal se svobodnou duchovní bytostí - Andělem. Smyslem života v těle je transformace - přeměna, dosažení věčnosti uprostřed pomíjivosti, nalezení světla uvnitř černočerné tmy, probuzení Lásky v krutém světě živočišného rozumu. Člověk bohužel často věří, že on je svým tělem, a že jeho materiální ego je jeho skutečným Já, věří v malost a omezení a přitom přímo uvnitř něj se nachází částečka ze světa Boha, ze světa věčnosti!

 

Co věděli naši předkové a my ne?

V dávných dobách lidé věděli, co je smyslem života, věděli, co je duchovní cesta. Například, ve starověkém Egyptě se už od narození připravovali na posmrtný život, neboť věřili v prvenství duchovního světa. Těšili se na život ve světě Boha! Věděli o duši a snažili se o spojení s ní, protože ona představuje portál - spojovací prvek s Ním. Existovaly duchovní školy. Informace nebyly neznámé, byly dostupné všem. Lidé v dřívějších dobách přirovnávali fyzické tělo člověka k loďce, na které se člověk plaví na rozbouřeném oceánu iluzí (vytvářených živočišným rozumem), k majáku Duše. Jednoho dne se loďka, tak jako každá hmota, rozpadne, iluze materiálního světa se rozplynou před očima a člověku se vyjeví Pravda. Pravda o tom, jak žil, na jaká přání vyplýtval svou životní energii, na co se zaměřoval a kam směřoval. Člověk sklidí, co zasel.

A právě proto lidé pěstovali svoji duši, kultivovali svou duchovní podstatu, snažili se konat dobro, být lepšími ve smyslu duchovním (nikoliv být lepšími ve smyslu mít víc, vydělat víc, dosáhnout vyššího postavení v podniku, mít novější auto, vypadat lépe, zhubnout do plavek… - to jsou priority materiálního světa). Lidé se snažili poznat svoji duši, část samotného Boha v sobě, (například, pomocí meditačních technik, modliteb a konání dobrých skutků). Takoví lidé konali dobro, ačkoliv sami často žili v bídě a utrpení. Pomáhali druhým a sdíleli s nimi to nejlepší v sobě - dobro a lásku. Projevovali ve světě světlo své duše, ačkoliv je ve vnějším světě nečekala žádná odměna. Odměna, ta skutečná odměna, totiž nejsou ani peníze, ani moc tohoto pomíjivého světa. Skutečnou odměnou je možnost vstoupit po smrti fyzického těla do světa Boha, stát se nesmrtelnou a svobodnou duchovní bytostí - Andělem. Proto se lidé tak snažili.

 

Člověk ve světě konzumu

V dnešní civilizované společnosti vládne tvrdý konzum a pravidla diktovaná živočišným rozumem. Všude, kam se člověk podívá, se propaguje egoismus, velikášství a duch soupeření. Silnější převálcuje slabšího. Vítězí moc, peníze, pěstování egoismu, zvrácené hodnoty… Přesto, že jsme nuceni v tomto světě žít a tyto „hodnoty“ nás každodenně atakují v rozličných podobách, i tak víme (prostě to víme), že tento svět není pravý, že není skutečný. A jak to víme? Cítíme to svou duší. Svět se totiž v podstatě vůbec nezměnil, stále v něm vládne nekompromisní zákon živočišného rozumu. Má jinou podobu než dříve, avšak slouží stále stejnému účelu, který mu určil sám Stvořitel. Tvoří ideální prostředí pro výchovu a zkoušení lidských duší. Dokud se bude duše nacházet v těle, bude neustále sváděna materiálními iluzemi a zkoušena ve své odolnosti a lásce k Bohu. Jestliže člověk prohlédne všechny iluze a odhodí je, jestliže projde všemi zkouškami se ctí, bude se jeho duše moci sjednotit se Stvořitelem a vstoupit do Jeho světa (vstoupit do nirvány, dosáhnout Svátosti, osvícení, atd.). A to je také cíl - jediný cíl každé duše. Naše duše netouží po majetku, vlastnění prachu, netouží stát se mocnou a velet sobě podobným. Duše touží po Domově, chce se vrátit Domů, do světa Boha. Proč jsme na to zapomněli? Proč jsme zapomněli na to nejpodstatnější?

 

Zvíře nebo anděl?

Jsme lidé, věčné v pomíjivém, duchovní v materiálním. Naše duše je jako světlo chycené ve světě stínů. Naše duše vstoupila do „zvířecího“ těla, a my máme na výběr. Žít jako zvíře nebo jako potenciální Anděl. Proč nás stvořil Bůh? Proto, abychom žili jako „zvířátka“, abychom vyplýtvali svoji životní sílu na shromažďování prachu, bojovali o kus žvance a pochybná vítězství, bojovali o pravdu se sebou podobnými, brodili se blátem pochybností a strachů a po smrti se stali tímtéž prachem? Nebo nás zamýšlel jako svobodné tvory, mocné bytosti s božskou jiskrou - kusem jeho Božského Já uvnitř sebe samých obdařené fyzickým tělem - jako nástrojem k tvoření Dobra zde v těchto tvrdých podmínkách? Kdyby Bůh zamýšlel člověka jako jednoho z živočišných druhů, proč by mu dával tak vzácný dar - Duši a mysl s takovými možnostmi, jaké ve skutečnosti má? Proč by mu dával možnost Volby? Proč by ho obdaroval tak bohatě? Vždyť je to právě člověk sám, kdo volí, čemu věří, jak bude žít a jakou cestou se dá - zda cestou zvířete či cestou svobodného tvora, který se stane Andělem?

 

Vše je v našich rukou

Můžeme věřit, že jsme toto tělo a nic víc, žít podle tvrdých pravidel živočišného rozumu. Věřit, že pravdou je jen to, co vnímáme svými smysly. Můžeme se donekonečna vymlouvat na to, že všichni takto žijí, že i ostatní zvířátka to takhle dělají. Můžeme se donekonečna odvolávat na svou zvířecí povahu (pudy, instinkty, genetické predispozice, atd.) a tím omlouvat své nízké jednání, svůj život bez svědomí. Jsme si však vědomi toho, co tímto způsobujeme své duši? Jak si šlapeme po pokladu, po tomto Božském daru, který je uvnitř nás? Je nutné vědět, že se za život, jaký jsme zde na Zemi žili, budeme zodpovídat po své smrti - v duchovním světě. A sklidíme to, co jsme zaseli. Není však nutné žít podle živočišného rozumu. Máme právo volby. Můžeme přijmout zodpovědnost pravého Nositele Duše! Zvolit cestu Anděla - láskyplné, cítící a pomáhající bytosti, pro kterou není nic nemožné. Bytosti, která nachází Boha nejen v sobě, ale nachází ho i v druhých, nachází Boha ve všem, co je. Bytosti, která je spojena s Bohem skrze svou duši a po smrti těla odejde do jeho Domu…

 

Co jste zvolili vy?

„V tomto iluzorním světě je všechno pomíjivé jako přelud v poušti. Všechno, co na tomto fyzickém světě máme, nemá hodnotu, protože všechno je prchavé. Musíme si pospíšit naučit cítit Duši a vnímat krásu, neboť vše na tomto světě, včetně lidského života, není víc než bublina pěny na mořském písku.“  Rigden Djappo, z knihy AllatRa

Lenka

Článek je inspirován znalostmi z knihy "AllatRa"

knihu lze zdarma stáhnout zde: http://ibisbooks.cz/index.php?nma=shopic&show=item&id=23

 

Líbí se mi 41



ANDĚL NEBO ZVÍŘE? - Hodnocení: 5.00 z 5.00 . Počet hlasů: 41
Podobné články:



Zanechat komentář

Myšlenka dne

Fantazie je ve skutečnosti pouze nerealizovaná realita.


Kalendář událostí

Zasílání aktuálních informací o nových článcích na stránkách Polahoda a dalších projektech MSH "ALLATRA"