Aby mohlo vyjít Slunce....

Proč zachmuří se nebe celé,

proč stín se vkrádá do štěstí? 

Proč světlo venku pohasíná? 

Proč stojím tu na rozcestí? 

 

Vždyť světlo uvnitř, to stín nezná,

nezná strachu, vnímá mír.

Zná svůj úděl, směr i touhu, 

zná svou cenu, zná svůj cíl.

 

Proč vkrádá se stín do myšlenek,

proč dotírá a kvílí zas?

To pro sebe se snaží opět

ukrást aspoň krátký čas.

  

A strhnout k sobě vnitřní zrak.

I nebe venku zakryl mrak...

  

Proč?

  

Aby mohlo vyjít Slunce..

 

Karolína Hronová