Například: Dobré zprávy
Z VLASTNÍ ZKUŠENOSTI

Propojenost

Ráda bych se podělila o své poznání. Už delší dobu mě zajímá psychologie. Ješ­tě před tím, než jsem vstoupila na duchov­ní cestu, jsem byla odhodlaná pracovat na sobě. Především na projevech chování a vnímání. Přála jsem si být lepší člověk. Otevřela jsem knihy, učebnice a studovala charakter a jeho vlastnosti. Snažila jsem se přesně určit, jaký typ člověka jsem (cho­lerik, flegmatik, sangvinik, melancholik) a co to obnáší, abych mohla potlačit ne­gativní vlastnosti. Není tomu dlouho, co jsem si uvědomila, že ve skutečném svě­tě - v realitě Boha - žádné vlastnosti nee­xistují. Všichni jsme propojení. Co cítí je­den, pocítí i všichni ostatní. Skutečně platí "tvoje radost je moje radost" a "nemůžu ti ublížit, aniž bych ublížil sobě, protože ty a já jsme jedno". Je známo, že pokud nám někdo vadí, není to problém dotyčného, nýbrž náš. Přesněji řečeno je to problém našeho ega.

A to je právě to. Opět se zde ukazuje fakt, jak systém rozděluje. Naše vědomí chtějí soupeřit a vzájemně se porovnávat. My ale nejsme vědomí! Nejednou jsem se přesvědčila, že moje myšlenky doputovaly ve stejném znění k přátelům, aniž bych je vyslovila. Společně jsme si pak pohovoři­li a utvrdili jednotu. Tento fakt mě naplnil láskou a vděčností. Dal mi možnost okusit v této existenci dokonalost božího světa. Zároveň se sama destruktovala šablona strachu z osamocení. Vždyť člověk ani nemůže být sám. Jen vědomí to odmítá připustit, neb chápe, jak moc je bezmocné. Všichni v sobě máme částečku od Boha.

 

O zlobě

Tak jako každý, kdo se chce spojit s duší, snažím se kontrolovat své myš­lenky. Stavím se do pozice pozorovatele a dbám na to, abych byla na pocitech. Při­znávám, že k dokonalosti čisté mysli mám ještě daleko, nicméně se dostavují nápo­mocné vedlejší efekty. Jsem ve čtvrtém ročníku střední školy, a tak se z prostředku sálu dívám na to, jak se hlavním tématem každičkého dne mých spolužáků stává ma­turitní ples. Mohu vám upřímně potvrdit, že nejde tolik o rozlučku s uběhnutými čtyřmi roky, nýbrž o velice drsnou soutěž o nejlepší show. Jde o to, kdo se lépe uká­že, kdo investuje více, kdo si pozve lepší „star“. Nesoutěží jen třídy, ale všechny školy ve městě. Od začátku mám možnost vidět narůstající agresi a absolutní přetvář­ku u všech kolem. Je to hra peněz, vzhledu, vystupování… A právě o téhle agresi bych ráda mluvila. Není den, kdy by se někdo u nás nedohadoval. Není den, kdy bych ne­slyšela někoho mluvit důležitě. Není den, kdy bych neposlouchala nepěkné soudy o ostatních.

Jak jsem to vnímala? Sama jsem se chytla do smyčky a koukala jsem na vrs­tevníky z vrchu, s opovržením. Soudila jsem je. Myslela jsem si, že když tohle všechno odmítám, jsem lepší. Vždyť já je nepotřebuji, ani žádný ples. Tento pocit přerůstal až v odpor a nenávist. Jakmile jsem to zpozorovala, uklidnila jsem emo­ce. Chtěla jsem to naplnit láskou. Avšak zase jsem se chytla, tentokrát na pozlátko euforie. Vždyť já tam vlastně toužím jít a spolužáci jsou ve skutečnosti tak úžasní! Nechápu, že jsem měla zlost. Bude to pře­ce nádherný večer!

Dnes se dostavil další velký zlom. Opět se řešily peníze. Padala ostrá slova, házela se špína na všechny kolem. A při tomto procesu, jako by se mi otevřel nový způsob vidění. Ne, neviděla jsem nic zvláštního, bez brýlí bych i tak byla slepá. Prožila jsem to uvnitř. Měla jsem dojem, jako bych viděla ta nebohá těla tupě plnící příkazy vědomí. Jako bych slyšela, co jim systém nalhává! A uvnitř byli nešťastní. Strachovali se, co si budou myslet ostat­ní, toužili znít moudře a zároveň se jeden druhého snažili ovládnout. V tu chvíli jsem pocítila velký příval lásky a pochopení. Oni nemají ani tušení o tom, co se s nimi ve skutečnosti děje. Přišlo mi to líto. V tuto chvíli se už nemohla dostavit žádná zlost.

Další jev, kterého jsem si za poslední dny všimla, je jejich pokus rozčílit mě. Nikoli proto, že mě rádi vidí plakat, ale proto... no vlastně ani nevím proč. Pravdě­podobně chtělo jejich zvířátko mou pozor­nost, systém chtěl žrát. A jaké byly reakce na usměvavou, klidnou odpověď? Těžko to popsat, ale přirovnala bych to ke psu, který stáhl uši a uklidil se do boudy.

Děkuji Bohu za toto vidění.

 

Markéta Vacková, Ústí nad Labem

Líbí se mi 16



Z VLASTNÍ ZKUŠENOSTI - Hodnocení: 5.00 z 5.00 . Počet hlasů: 16
Podobné články:



Zanechat komentář

Myšlenka dne

Strach zrozený z představivosti vidí nebezpečí i tam, kde ve skutečnosti žádné není.


Kalendář událostí