Tvar trojúhelníku má ta veliká skála,
pod ní i na ní jsem také stála.
Úchvatný pohled je z každého úhlu,
hned cítíš kámen a ztrácíš půdu.
Z výšky vidíš silnice, cesty i cestičky,
pod pláštěm přírody – ukryté vesničky.
Řeka Morava tam rozdává sílu i svěžest,
sluníčko po loukách umí tančit i běžet.
Vnímáš ty louky s vůní heřmánku,
sníš u něžných kopretin a vlčích máků.
Spatříš kraj krásný k zulíbání,
tam najdeš lidičky se srdíčkem na dlani.
Skála žije, pohádkové příběhy se dějí,
lesní jahůdky tam uzrát chtějí.
Dostanou sluníčko a teplo kamene,
špetičku země a vodu z nebe.
Trhám kytičku jahod jen a jen pro tebe,
jsem skoro u nebe a myslíme na sebe.
Skály své poklady vydávají,
vzácné jsou ty – co v sobě lásku mají.
I bodlák se pyšní na svém místě,
motýl mu šeptá – miluji tě.
Svou návštěvou omámí všechny kytičky,
v soutěži krásy, nemá chybičky.
Stromy šeptají, chviličku stůj,
ta krása je přece domov tvůj.
Šťasten kdo miluje přírodu, nebe,
ten lásku rozdává všem kolem sebe.
Jsi jako prostá čekanka u cesty, která tu vyrostla pro štěstí.
Hana Jílková, Loštice
VITOŠOV . Počet hlasů: 20 |
“Dokud v duši žije láska, pak je odloučení nemožné.
Zanechat komentář