VE ZNAMENÍ LÁSKY

Každému z nás je jistě známo, že květen je čas lásky. Zejména pak jeho první den.Při této krásné příležitosti jsme připravili dotazník na téma Skutečná láska, na který bylo možné odpovědět během celého měsíce. Nyní, přestože už je květen za námi, nadešel čas zveřejnit odpovědi a připomenout si tak jeho láskyplnou atmosféru.
Na dotazník odpovědělo 13 žen a 3 muži. Nejmladší odpovídající je 15-ti letá slečna, nejstarší pak žena ve věku 62 let.
Při první otázce vyšlo najevo, že 10 ze 16 respondentů v přítomné chvíli nemá vztah. Tento fakt ale nemá na odpovědi vliv, všechny jsou krásné a v základu se shodují.

„Existuje láska, i když se nenacházíme v partnerském vztahu? Pokud ano, odkud se bere?“

Nad touto otázkou respondeti, jak se zdá, nemuseli dlouho přemýšlet. Jednoznačná odpověď zní: Ano, existuje! A odkud se bere? Někdo by ji pohledal v přátelství, v rodině, nebo v pozitivním přístupu k životu. Většina ale tuší, že pravá láska se nachází uvnitř jich samotných, konkrétně v nitru, v duši. Mladý Lukáš řekl: „Samozřejmě, že existuje. Jejím zdrojem je Duše, je to přirozený stav, každému člověku blízký. Malé děti lásku cítí neustále, jenže společenský systém je nastaven tak, aby z toho "vyrostly". Stačí se znovu obrátit k Duši, otevřít se Bohu a zjistíme, že v sobě máme obrovské, nekonečné množství lásky. Když máme v sobě lásku a pozorujeme ostatní "očima lásky", tak se ta láska posiluje. I ostatní lidé to vnímají, a mnohem snadněji a příjemněji se s druhými jedná.“

Jistě byl někdy každý z nás zamilovaný. Existuje ale rozdíl mezi zamilovaností a láskou?

Převládající většina z 16 odpovídajících se shodla, že tento rozdíl je veliký. Proč?
„Zamilovanost je nepodmíněný reflex, tedy zvířecí pud. Je spojena s tělesnou přitažlivostí - s chemií. Láska je hluboký vnitřní pocit, který můžeme dát, když zapomeneme na sebe.“
A v podobném duchu se nesly i odpovědi následující – zamilovanost je tedy jakási první, dočasná fáze. Je pomíjivá. O lásku je nutné pečovat, je dlouhodobá a stálá.

Nabízí se další otázka: je příjemnější lásku dávat, nebo dostávat? Zde už se názory liší. Někteří lásku raději dostávají, někdo má rád vyrovnanost. Stále je ale nejčastější názor, že krásnější je lásku dávat.
„Nepotřebujeme lásku dostávat, protože my sami jsme její součástí. Zpravidla čím více lásky dáváme, tím více se nám vrací. V životě se objevují lidé a okolnosti, které nám pomáhají otevřít se. V partnerských vztazích se to projevuje mnohem intenzivněji, jelikož je to vztah nejen dvou osobností, ale i dvou Duší.“
„Dávat. Protože když lásku dáváme, zároveň ji i dostáváme. Plníme-li své srdce láskou, násobíme-li ji, zalévá celý náš život. Stává se naší součástí bez ohledu na okolnosti. Když dáváme lásku dál, cítíme se lehcí, naplnění. Skutečnou Lásku nelze vyčerpat.“

Láska je tedy nádherný cit. Obejde se bez ní člověk? Odpovědi se opět sjednotily a vyšlo najevo jediné: člověk se bez lásky neobejde. A pokud se mu zdá, že lásku nemá, strádá, není šťastný.
„Člověk bez lásky nemůže žít. Možná může existovat, ale nebude žít. Bude vyprahlý jako poušť a prázdné bude jeho srdce. Takový člověk ani nemůže být šťastný.“
„Vůbec se bez ní neobejde. Když si zvykne na tu blaženost, touží po ní každý den. Nesmí však vzniknout záměna, že ji snad mohu od někoho dostat. Člověk má v sobě lásku sám probouzet, pak jí jako zrcadlo odráží ve všem a ve všech.“

Je-li láska nepostradatelná a je-li důležitější dávat ji, zajímalo nás, zda se v přítomné chvíli respondenti ve stavu lásky nacházejí. Odpovědi nás potěšily – ano, nacházejí. Co to znamená? Máme-li lásku v sobě, nemůže nás opustit. Její „množství“ záleží jen na tom, kolik jí dáme pozornosti.

„Co je podle Vás skutečná Láska? Zažil/a jste ji?“ Tak zněla závěrečná otázka v dotazníku.
„Ano, na okamžik jsem ten pocit zažila, rozplynout se a nebýt a být zároveň. A co to je? To se dá popsat? Láska kterou cítím k partnerovi je krásná, ale láska kterou mám na mysli je nepopsatelná, horká, ozařující, můžete se podívat otevřenýma očima do slunce a žár vás nespálí, nelze popsat, nelze bez ní žít...“
„Skutečná láska je jako řeka. Stále proudí, odnáší všechno harampádí, které do ní háže lidské ego, v marné snaze zastavit její proud, či ovlivnit směr jejího toku. Skutečná Láska je trvalá. Ona není z tohoto světa. Je věčná.“
„Podle mě to znamená, mít rád pro lásku samotnou. Bez podmínek, bez očekávání, bez důvodu.“
„Skutečná láska je, když zapomeneme na sebe. Láska je jediná cesta k Bohu. Copak někdo takový je, kdo ji nezažil?“
Děkujeme všem, kteří si udělali čas a odpověděli. :)

Markéta Vacková