Tam som doma,v rodnom kraji,
kde zem šíri tichom mier,
rozsáhle sady, lúky, rieky,
šepkajú – jemne ži svoj sen.
Aj jablone starých otcov,
majú svoje odkazy.
Kvety z lúk a pasienkov,
dávam na stôl – do vázy.
Čaro kopcov, hór a strání,
moje nohy poznajú,
tu sa piesne detstva môjho,
v náruč bukov vracajú.
Oj,kraj rodný, domček malý,
s potôčikom pri dvore,
znova by som bola rada,
tým dievčatkom na strome.
Jazvy z kolien rozbitých,
občas hladkám pri splne,
sú to dávne podarúnky,
zo skákania po hore.
Lenže to už všetko bolo,
ten sen sa už nevráti,
ostala len láska k zemi,
čo sa nikdy nestratí.
Mária Miadoková
Zo zbierky ,, Slová sú v básňach“
Tam som doma . Počet hlasů: 12 |
“Nemůžeme druhým přát nic zlého, dokonce ani v myšlenkách. Protože silou mysli si kladeš past sám na sebe, na své tělo a svůj rozum. A čím častěji o tom přemýšlíš, tím silnější jsou její sítě, tím více se dostáváš do jejich sevření.
Zanechat komentář