Například: Dobré zprávy
Tajemství Angkor Vatu a plošiny v Gíze je odhaleno – kyvadlo Orionu a Draka. Apokalypsa dnes?

Úvod

Když jsem procházel informace o chrámu Angkor Vat na internetu, zjistil jsem, že téměř všude je napsáno to samé. Jinými slovy, zkopírováno z jednoho zdroje, ale mnozí, nevím proč, tento zdroj neuvádějí, jakoby psali oni sami. Budu používat stejný zdroj, avšak uvedu i primární zdroj, o kterém se mnozí jiní nezmiňují. Primárním zdrojem je kniha autora Grahama Hancocka a Santha Faiia "Zrcadlo nebes, nebo hledání ztracené civilizace." Na spojení mezi Angkorem a oblohou přišel John Grigsby, který pracoval s Hancockem v roce 1996. Uvádím zdroj, aby se každý, kdo bude chtít, mohl seznámit s podrobnějšími informacemi o tomto tématu. Já jen předložím úryvky a trochu je okomentuji.

ANGKOR - posvátné město v Kambodži


Název (zdroj Wikipedia): S největší pravděpodobností, samotný název "Angkor" je odvozen ze sanskrtského výrazu "nagara" (sanskrt: नगर), což znamená "město". V khmerském jazyce se to čte "noko" (Khmer: នគរ - «království, země, město"), ale v běžné mluvě pro Khmerské obyvatele je mnohem jednodušší říci 'ongko" – zní podobně jako slovo blízké zemědělcům, které znamená „úroda“, může být také doslovně přeloženo jako "sebraná rýžová zrna".
 Podle zdroje "Zrcadlo nebes…“, název "Angkor", i když je považováno za zkreslené sanskrtské slovo "nagara“ („město"), má v staroegyptském jazyce přesný význam – „Bůh Horus žije“. Možné jsou i další varianty překladu fráze „Ankh-Hor“ jako například „At‘ žije Horus“, „Horus žije“ a „Život pro Hora“.
Zeměpisné umístění: Přesná shoda zeměpisné délky s konkrétním místem v zeměpisné síti, kterou používáme dnes, je spíš politickou otázkou. V souladu s konvencí, široce přijatou až v XIX. století, první čára této sítě – 0 stupňů zeměpisné délky, takzvaný "nultý poledník" - prochází královskou observatoří v Greenwichi v Londýně. Pyramidy v Gíze se nachází o 31,15 stupňů na východ od greenwichského poledníku, starověký Heliopolis - na 31,2. stupni východní délky, a chrámy Angkor Vat - na 103,5. stupni. Z toho vyplývá, že vzdálenost mezi posvátnou zemí v Gíze – Heliopolisem (vládli v ni mudrci, kteří pochodovali astronomickou „cestou Hora") a svatou zemí Angkor, jejíž jméno "Anhhor" doslova znamená "bůh Horus žije", rovná se mírně zaokrouhlené geodeticky důležité hodnotě 72 stupňům zeměpisné délky (103 ° - 31 ° = 72 °).

 

SPOJENÍ MEZI DRAKEM A ANGKOREM

A nyní si představme, jak vzlétáme nad posvátným komplexem tak vysoko, abychom mohli svým pohledem zachytit celých 300 kilometrů čtverečních. Vidíme velký obdélník Angkor Vat a čtyřikrát větší čtverec Angkor–Thom, oba se nacházejí na západní straně krajiny, rozprostírající se pod námi. Do vzdálenosti 25 kilometrů na východ a 15 kilometrů na sever, i když obklopené džunglí, avšak stále vyčnívající, můžeme vidět ruiny mnoha dalších chrámů postavených týmiž khmerskými vládci-bohy, kteří vybudovali i mnohem větší památky. Malé nebo velké, tyto chrámy svými obrysy opakují geometrii kosmické mandaly nebo jantry (jantra je forma mandaly, ve které se potkává kruh a čtverec, pozn. překl.).

Zda-li je mezi nimi nějaké spojení? Možná bychom se na ně měli podívat jako na celek – jako na jakousi mandalu, reprodukující ve velkém měřítku některé kosmické obrysy.
Mezi dochovanými vítěznými nápisy khmerského krále Džajavarmana VII., který ve XII. století n. l. postavil Angkor Thom a Bayon, na stéle vykopané v královském paláci, byla objevená záhadná fráze: „Země Cambu (Kambodža) je analogická nebi" (zde je velmi zajímavý moment, protože Egypt byl rovněž srovnáván s nebem. V hermetickém spisu, známém jako "Asklépios", jsou slova: „Copak ty, Asklépie, nevíš, že Egypt je obrazem nebe, a přesněji řečeno, že všichni ti, kteří vládnou a hýbou nebem, sestoupili do Egypta a přebývali tam? Opravdu, naše země - to je vesmírný chrám). Přirozeně, člověk, který ví o staroegyptském dualismu „nebe - země ", si položí otázku: jestlipak toto neodráží postup výstavby architektonických modelů (kopií) konkrétních nebeských hvězd a souhvězdí na Zemi?

V roce 1996, během shromáždění dat pro nás o Angkoru, John Grigsby, 25- ti letý kandidát na doktorský titul, učinil brilantní objev. Ukázalo se, že stejně jako tři Velké pyramidy v Gíze v Egyptě zobrazují hvězdy Pásu jižního souhvězdí Orionu, tak i hlavní stavby Angkoru napodobují vlnitou spirálu severního souhvězdí Draka.

Nemohou být žádné pochybnosti o této korelaci (vzájemném vztahu): shoda, mezi postavením hlavních hvězd souhvězdí Draka a alespoň pěti hlavními chrámy Angkoru, je příliš zřejmá pro to, abychom si to vysvětlili nějak jinak. Kromě toho, tato shoda se týká i řady sousedních souhvězdí, jež se nacházejí ve stejné části oblohy. Takže jedinou otázkou, která vyžaduje odpověd‘, je: „Může být taková shoda náhodou anebo je to důsledek vědomé činnosti?“ Ovšem, jak poukázal Grigsby: "Jestli je to náhoda, tak je zcela pozoruhodná. Pozoruhodná nejenom v tom, že postavení hvězd Draka je stejné jako poloha chrámů v Angkoru, včetně orientace podle světových stran, ale i v tom, že vzdálenosti mezi hvězdami jsou přímo úměrné vzdálenostem mezi chrámy, přičemž s vysokou přesností! Je třeba vzít navíc do úvahy i skutečnost, že to vše bylo výsledkem velmi složitého procesu, během kterého se stavitelé nemohli opírat o podobné fotografie souhvězdí, měli jenom od ruky nakreslené mapy.

Existuje určitá tolerance odchylky při zobrazení hvězd na mapě. Poté člověk musí přenést tuto mapu na krajinu se složitým členitým reliéfem, která má rozlohu stovky čtverečních kilometrů, aniž by byl schopen sledovat průběh stavby ze vzduchu. Takže pravděpodobnost toho, že hvězdy Draka sloužily jako šablona při plánování staveb v Angkoru, se tím ještě zvýší.
Avšak nejenom hvězdy Draka, ale také hvězdy, nacházející se poblíž - Alkaid a Kochab, které spolu s hvězdou Tuban (také má „náhodnou“ analogii na Zemi) tvoří na obloze přímou čáru, a další hvězda Deneb v souhvězdí Labutě, jež odpovídá chrámu v západním Mebonu. Pozoruhodné je, že se tyto chrámy stavěly v časovém úseku přiblížně 250 let, a existují důkazy toho, že se stavěly na místech starších staveb (například Bayon, Baphuon a Phimeanakas). Proto je zcela možné, že se poloha chrámů nanášela na mapu ještě v době, kdy byla plánovaná celá výstavba“. A to je otázka: Kdy byla tato výstavba naplánovaná? Při hledání odpovědi jsme narazili na zcela zvláštní hádanku.

 

ROK 1150 N. L.

Pro ověření hypotézy Grigsbyho o vztahu mezi Drakem a Angkorem jsme použili stejný počítačový program „Skygloub 3,6" jako pro odhalení astronomické "šablony", podle níž byly postaveny tří Velké pyramidy a Velká sfinga v Gíze. Hlavní výhodou tohoto programu je, že umožňuje vypočítat vliv precese (krouživý pohyb zemské osy přibližně po plášti dvojkužele. Jde o speciální případ obecného fyzikálního jevu, pozorovaného u rotujících hmotných těles) na postavení hvězd a přesně imitovat obraz hvězdné oblohy, což dává možnost pozorovat oblohu tak, jak by mohla vypadat z jakéhokoliv místa na zemském povrchu, v jakémkoliv období, a to s přesností do konkrétního měsíce, dne, hodiny či minuty. Grigsby nehloubal nad otázkou o datumu korelace „Drak – Angkor“, zmínil se pouze o tom, že korelace má obecný charakter a je patrná ve všech epochách. My jsme uvažovali takto: korelace, která objektivně existuje, musí podléhat určitému datování. A pokud umíštění chrámů na Zemi je opravdu výsledkem vědomé činnosti zaměřené na imitaci postavení hvězd Draka, tak výpočty precese nám mohou odpovědět na otázku – „jakou přesně oblohu kopírují chrámy? Jinými slovy - oblohu jaké epochy?

Existují nezpochybnitelné archeologické a textové důkazy, že chrámy v Angkoru byly postaveny známými Khmerskými panovníky, konkrétními osobami. Téměř všichni z nich vládli v průběhu čtyř století mezi roky 802 a 1220 n. l. Proto jsme udělali předpoklad, že pokud korelace není náhodná a je produktem vědomé činnosti, musí odpovídat obrazu oblohy během těchto čtyř století. A jelikož změny precese v průběhu tohoto časového úseku jsou téměř nepatrné, můžeme říct, že se nebe od začátku až do konce tohoto období čtyř set let téměř nezměnilo.

Svůj výzkum jsme začali datem 1150 našeho letopočtu, kdy zemřel Súrjavarman II., "chráněný Sluncem", khmerský božský panovník, který postavil chrám Angkor Vat, sloužící mu jako hrobka. A protože Angkor-Vat je bezesporu největší a nejsložitější struktura v celém komplexu Angkor, jeho "hlavním chrámem", rozhodli jsme se věnovat zvláštní pozornost nekompromisní orientaci chrámu na "východ-západ", díky tomu ho můžeme nazvat "Rovnodennostním"(stejně tak můžeme nazvat i Sfingu - "rovnodennostní", tj., ta, která je obrácená, a v jistém smyslu i určuje a "zvěstuje" přesný směr východu a západu slunce v den jarní rovnodennosti). Vědomé posunutí osy Angkor -Vatu o 0,75 stupňů na jih od přesného východního směru a o stejných 0,75 stupňů na sever od západního směru, je součástí celkové koncepce chrámu Angkor-Vat a „varuje“ pozorovatele, že za tři dny příjde rovnodennost. Tento efekt byl hezky popsán v časopise "Science":

„V den jarní rovnodennosti pozorovatel stojící na jižním okraji prvního úseku cesty (přímo před západní bránou), mohl vidět východ slunce přímo nad horní části centrální věže chrámu Angkor-Vat. O tři dny později východ slunce přímo nad centrální věží bylo možné pozorovat už stojíc uprostřed cesty vedoucí k západní bráně… Toto přesné pozorování slunce v den jarní rovnodennosti je nesmírně důležité.“´

Jelikož jsme o tom věděli, rozhodli jsme se, že je třeba se podívat na oblohu nad Angkorem v okamžiku úsvitu v den jarní rovnodennosti v roce 1150 n. l. Zdálo se nám, že toto pozorování by pomohlo otestovat korelaci "Drak-Angkor". Pokud by se právě v tento velmi významný okamžik potvrdila tato souvztažnost (korelace), tak by Grigsbýho názor získal nový důkaz. Na druhou stranu, pokud by se korelace nad Angkorem v den jarní rovnodennosti v roce 1150 n. l. nepotvrdila, znamenalo by to snížení pravděpodobnosti toho, že zástavba byla záměrně prováděná podle „astronomického vzoru“.

 

Drak je severní souhvězdí, nachází se blizko nebeského pólu ve vysokých zeměpisných šířkách. Proto se mírně přemisťuje směrem na východ anebo západ během svého nočního putování. Přesněji - pomalu se otáčí kolem severního nebeského pólu. Z tohoto vyplývá, že pohled pozorovatele, pro pozorování souhvězdí Draka, musí být obracený na sever.  Toto rovněž znamená, že pokud byly chrámy Angkoru koncipovány jako „kopie“Draka na Zemi, tak by měly být také pozorovány při pohledu na sever. Celkem vzato ověření pravdivosti dané korelace by mělo být prováděno v okamžiku, kdy pozorovatel, nacházející se přesně na jih (v jižním směru) od Angkoru, by za úsvitu pohlédl přímo na sever a „uviděl“ (samozřejmě ve své představě) velké geometrické stěny a chrámy, a přesně nad nimi v severní části oblohy, rozprostírající se podél meridiánu „had-drak“, souhvězdí Draka. Je jasné, že podobný „mentální obraz“ by se mohl živě zformovat pouze díky neochvějným znalostem zkušených astronomů v oblasti přesných poloh všech hvězd na obloze, nezávisle na tom, jestli jsou zrovna vidět (tj. ať už v poledne nebo o půlnoci, za soumraku nebo za svítání). Jinak řečeno, i když světlo vycházejícího slunce „pohlcovalo“ všechny hvězdy na nebi přinejmenším půl hodiny před samotným okamžikem východu, připustili jsme, že tehdejší astronomové, mající znalosti v takovém rozsahu, aby věděli o orientaci Angkor Vatu, byli zcela schopni (stejně jako jejich dnešní kolegové) vypočítat přesnou polohu Draka na obloze v okamžiku východu slunce, a to v libovolný den.

Takže "Skyglobe" nás zavedl zpět do roku 1150 n. l., do dne jarní rovnodennosti. 6 hodin 23 minut ráno! Na východě nad obzorem vykukuje polovina slunečního disku. V tomto okamžiku se Drak rozprostřel na meridiánu v tom místě jeho noční cesty, které astronomové nazývají "horní kulminace", ale vůbec ne v poloze, kterou jsme očekávali! Ve srovnání s rozprostírajícími se na zemi chrámy Angkoru, souhvězdí kupodivu bylo obracené "vzhůru nohama", tzn. otočené o 180 stupňů.

Nastavili jsme program tak, aby nám ukázal cyklus oblohy během celého dne a hledali jsme čas, kdy Drak se ocitne ve stejné poloze jako chrámy Angkoru. Takový okamžik nastal o 12 hodin později v 6:23 odpoledne, v přesný čas „dolní kulminace“ souhvězdí. Bohužel i v tento okamžik jsme korelaci nepozorovali. Ted‘ v 6:23 hod. se Drak, i když byl ve „správné“ poloze, nacházel hluboko pod linií horizontu, tj., mimo viditelný rozsah.

Rozhodli jsme se dát ještě korelaci „šanci“, a nechali program, aby nám ukázal celý 1150. rok a potom i celé období od IX. po XIII. století. Chtěli jsme si ověřit, zda byl alespoň jediný okamžik, kdy se Drak (v jeho „dolní kulminaci“) nacházel nad horizontem. Trochu překvapeni jsme zjistili, že takový okamžik tam nebyl, přičemž ze zcela jednoduchého důvodu: během daného období vzestup (výška nad horizontem) tohoto souhvězdí byl příliš nepatrný a proto jeho dolní kulminace byla vždy schovaná za linií horizontu. Jinými slovy, během období, kdy byly postaveny chrámy v Angkoru, nebyl ani jeden případ (včetně dní jarní rovnodennosti), aby se Drak nacházel nad severní linií horizontu ve své dolní kulminaci. Naše první instinktivní reakce byla – považovat tyto údaje jako důkaz toho, že korelace byla jen náhodná shoda. Byla skutečně náhodná, či nikoli? Přece jenom je velmi těžké ignorovat fakt, že chrámy imitují přesnou vzájemnou polohu hlavních hvězd souhvězdí Draka při jeho dolní kulminaci. Stejně jako skutečnost, že všechny tyto hvězdy byly na obloze nad Angkorem (a samozřejmě i na meridiánu) za úsvitu v den jarní rovnodennosti v roce 1150. Problémem však je, že hvězdy v této chvíli byly ve své horní kulminaci, tj., „vzhůru nohama“. Nakolik je tento problém závažný? A je skutečně argumentem toho, že korelace je náhodná? Nezdá se vám příliš divné to, že všechny hvězdy a chrámy se přesně shodují až na fakt, že „nebeský vzorec“ je vůči svému „modelu“ na Zemi otočený o 180 stupňů?

Precese je „hybatel“, který velmi pomalu „otáčí oblohu", s periodou 25 920 let; přitom pomalu mění výšku, na které se hvězdy pohybují přes meridián. Je možné, že počítačový program najde takové období, kdy Drak byl ve vyšší výšce, a proto se mohl objevit nad severním horizontem (a ne za linií) tak, aby mu chrámy odpovídaly přesně?

Pozn. překl.: Ekliptika je průsečnice, v níž rovina dráhy Země kolem Slunce protíná nebeskou sféru

Nemůžeme si nevzpomenut na Gízu, v níž korelace mezi Nebem a Zemí byla zdaleka nepřesná v r. 2500 před n. l., kdy jak se předpokládá, byly postaveny pyramidy a Sfinga! Avšak počítačová imitace ukazuje, že přesná analogie byla pozorovaná za úsvitu v den jarní rovnodennosti v r. 10 500 před n. l. A nemůžeme si nevšimnout i toho, že pyramidy a Sfinga byly jakoby záměrně naplánovány tak, aby přivedly lidi k pochopení grandiozních změn, které obloha „zažívá“ během dlouhého precesního cyklu. Pamatujete si, že tento cyklus se vyvíjí s rychlostí 1 stupeň za 72 let? (viz. článek „Hvězda. Zlatý řez část 1.“). A ted‘ si vzpomeňte, že Angkor se nachází o 72 stupňů východněji od Gízy, kde stojí pyramidy a Sfinga. A i když neexistuje žádný archeologický důkaz toho, že se v Angkoru v r. 10 500 před n. l. něco stavělo (a vůbec že tam žili nějací lidé), cítili jsme, že i přesto musíme zjistit, jak vypadala obloha v této vzdálené epoše. Jelikož východ slunce v den jarní rovnodennosti v roce 10 500 před n. l. nastává v okamžiku, kdy celý obraz země a nebe se absolutně shoduje (včetně polohy Orionu přímo na meridiánu), zadali jsme do počítače úkol: imitovat nebe nad Angkorem přesně v den jarní rovnodennosti za úsvitu v r. 10 500 před n. l. A nemýlili jsme se. V souladu s našim očekáváním se Orion ocitl přesně na jihu, na meridiánu -  stejně jak je tomu v Gíze. Jediný rozdíl byl ve změně perspektivy, vyvolanou menší šířkou Angkoru (13 stupňů 26‘ min. severní šiřky ve srovnání s 30 st. 3‘ min. šířky Gízy). A dle očekávání byl Lev přesně na východě přímo nad vycházejícím sluncem, jako v Gíze. Jediný rozdíl byl nepatrný náklon souhvězdí v důsledku změny šířky.

Poté jsme nastavili program tak, aby nám ukázal sever. A jelikož jsme nikdy nevěnovali pozornost severní části oblohy nad Egyptem, neočekávali jsme, že uvidíme něco zvláštního. A byli jsme překvapeni, když jsme zjistili, že v okamžik východu slunce v den jarní rovnodennosti v r. 10 500 př. n. l., souhvězdí Draka stálo přesně na severu uprostřed oblohy, rozprostíralo se na meridiánu dostatečně vysoko nad horizontem a přesně „ukazovalo“ na obloze umístění hlavních chrámů Angkoru. Takže zde, stejně jako v Gíze, existuje určitý bod precesního cyklu, při němž je pozorována přesná shoda mezi „zemskými a nebeskými obrazy“, avšak ve vzdálené minulosti. Je pozoruhodné, že v obou případech je tento bod stejný! Zajímavé je také to, že chrámy v Angkoru nemodelují nějaké náhodné souhvězdí, a neimitují dvě další souhvězdí, jež byly použity v Gíze (Orion a Lev), které označovaly jih a východ na obloze za svítání v den jarní rovnodennosti v r. 10 500 př. n. l. Místo toho imitují vlnicí se, hadu podobné, souhvězdí Draka, které se v tento okamžik nachází přimo na severu.

Zkrátka, v Gíze stojí „chrámy Orionu“ v podobě Velkých pyramid, imitujících Orion v r. 10 500 př. n. l. a také „chrámy Lva“ v podobě Sfingy s tělem lva a přilehlých budov, a všechny spolu imitují nebeský „vzorec“ Lva ve stejném roce. A pokud existuje jakési tajné spojení mezi Gízou a Angkorem, nebylo by zcela logické předpokládat, že Angkor je pokračováním této linie a na několika stovkách čtverečních kilometrů imituje souhvězdí Draka („Starého Hada“) v podobě, jakou mělo v r. 10 500 př. n. l.?

 

VÝŇATKY Z KNIHY G. HANCOCKA „OTISKY BOHŮ“

HVĚZDY BAUVALA A KAMENY WESTA. 

V roce 1996 byl učiněn pozoruhodný objev, který ukázal, že na nás ještě čeká hodně odhalení, tykajících se Starého Egypta. Objev neudělal nějaký zanícený archeolog, pečlivě prosévající prach časů, ale specialista z úplně jiného oboru.

Byl to Robert Bauval, belgický inženýr – stavitel se zálibou v astronomii. Objevil na obloze to, čeho si nevšimli odborníci, zvyklí se dívat jenom na zem pod nohama.

Bauval uviděl následující: v okamžik, kdy hvězdy pásu Orionu přetínají poledník Gízy, svou polohou vytváří na jižní obloze přímou čáru, avšak ne tak docela. Dvě dolní hvězdy, Ap-Nitak a Ap-Neelam, tvoří dokonalou úhlopříčku čtvrce, a třetí, Mintaka, je posunutá vlevo od pozorovatele, tj., na východ.

A co je zajímavé, jak jsme viděli v kapitole 36, právě takovým způsobem jsou na plošině Gízy umístěny tři tajuplné pyramidy. Bauval zjistil, že na výkresu pohřebiště v Gíze Velká pyramida Chufu odpovídá poloze Ap Nitak, druhá pyramida (Chefrena) stojí na místě Ap Neelam a třetí pyramida (Menkaureova) je posunutá na východ od úhlopříčky tvořené dvěmi dalšími, a tak dokončuje to, co dělá dojem obrovského diagramu této části hvězdné oblohy.

 Skutečně hrají pyramidy v Gíze takovou roli? Věděl jsem, že poslední práce Bauvala, kterou velmi vřele přijali matematikové a astronomové, potvrzuje jeho předpoklad. On ukázal (podrobně v kapitole 49), že tyto tři pyramidy jsou opravdu přesnou mapou třech hvězd pásu Orionu, přičemž nejenže přesně odrážejí jejich vzájemnou polohu, ale i charakterizují svými relativními rozměry jejich hvězdnou velikost. Navíc tato mapa má pokračování na sever a na jih, včetně řady dalších objektů na plošině Gízy a opět s neomylnou přesností. Nicméně nejvíc úžasné astronomické výpočty Bauvala teprve přijdou, nehledě na to, že některé rysy Velké pyramidy jsou astronomicky spojené s epochou pyramid. Celkově památky v Gíze jsou umístěné tak, že tvoří mapu oblohy (která, jak je známo, mění svůj vzhled v důsledku precese rovnodennosti) avšak ne tu, která byla v epoše IV. Dynastie okolo roku 2500 před n. l.,,nýbrž tu (a pouze tu), která byla okolo roku 10 450 před n. l.

***

 Zajímavý je závěr badatele Johna Westa, spojený s několika klíčovými stavbami, zejména s Velkou sfingou a Chrámem v údolí Gízy a dále na jih, s tajemným Osireionem v Abydosu. Tvrdí, že povrch těchto památek, nacházejících se v poušti, má zjevné znaky vodních erozí. Voda, jako živel způsobující erozi, mohla být pro tento proces v dostatečném množství pouze během vlhkého „období deštů“, které doprovázelo globální tání ledu v XI. tisíciletí před n. l. Objev, tohoto charakteristického, rychle protékajícího typu eroze, nasvědčuje tomu, že Osireion, Sfinga a další s nimi související stavby byly postaveny ještě před rokem 10 000 před n. l.

Jeden anglický novinář, provádějící výzkum, takto charakterizoval situaci:

West je skutečná noční můra pro akademický svět. Představte si, že přijde odněkud nějaký blázen se svou pečlivě promyšlenou, dobře prezentovanou, souvisle popsanou teorií, plnou údajů, které oni (učenci) nemohou popřít a tím jim vytrhne koberec zpod noh. Co jím zbývá? Oni všechno ignorují. Myslí si, že to přejde… ale ono nepřechází.

Přícina, kvůli níž nová teorie nemohla být přijatá i mimo to, že jí odmítlo stádo "kompetentních egyptologů", spočívá v tom, že teorie získala širokou podporu ze strany vědců jiného oboru - geologie. Dr. Robert Schoch, profesor geologie na Bostonské univerzitě, hrál důležitou roli v potvrzení odhadu Johna Westa o skutečném stáří Sfingy, "a jeho pozici podpořilo téměř 300 účastníků výroční konference Americké geologické společnosti v roce 1992“. Od této chvíle většinou tajně od všeobecného publika začaly vznikat ostré debaty mezi geology a egyptology. I když se jich mohli jen velmi málo aktivně zúčastnit jako John West, středem diskuze se v podstatě stala otázka úplného převratu v názorech na evoluci lidské civilizace.

Podle J. Westa:

Nám tvrdí, že evoluce lidské civilizace – to je přímočarý proces vývoje od primitivního jeskynního člověka až k nám – rozumbradům, se všemi našimi vodíkovými bombami a pruhovanou zubní pastou. Ale důkaz toho, že Sfinga je o mnoho tisíc let starší, než si archeologové myslí, a že se objevila o mnoho tisíc let dříve než dynastický Egypt, potvrzuje teorii, že kdysi, v dávné minulosti, skutečně mohla existovat vyspělá civilizace se složitou strukturou, jak uvádějí i všechny legendy.

Mé vlastní cestování a výzkumy za poslední 4 roky mi otevřely oči na ohromující možnost toho, že by tyto legendy mohly být pravdivé. Vratil jsem se do Egypta právě proto, abych se setkal s Westem a Bauvalem. Byl jsem ohromen tím, jak se jejich výzkumy, nezávisle na sobě, scházely v jednom bodě, který ukazoval na astronomické a geologické stopy ztracené civilizace, jež mohla vzniknout (a mohla i nevzniknout) právě v údolí Nilu, a zdá se, že byla zde v jedenáctém tisíciletí před n. l.

***

Na závěr svého vystoupení na zasedání Asociace Schoch řekl:

Je dobře známo, že příkop kolem Sfingy v konkrétních podmínkách pouště Sahary je velmi rychle plněn pískem, během několika desetiletí. Musí se pravidelně vyhrabávat. A tak to bylo i v dávných dobách. Přesto máte možnost pozorovat tento charakteristický erozivní profil na stěnách příkopu. Chcete-li to vysvětlit, nezůstává žádná jiná možnost, než souhlasit s mojí logikou: toto typické opotřebení těla Sfingy a příkopu se datuje těmi vzdálenými dobami, kdy v tomto regionu byly větší dešťové srážky, vyšší vlhkost, na plošině Gízy často pršelo.“

 Schoch přiznal, že nebyl první z geologů, kdo upozornil na "anomální charakter zvětrávání těla Sfingy, spojený se srážkami", avšak byl prvním z těch, kteří vystoupili na veřejné diskusi o důsledcích tohoto objevu pro historickou vědu. Ovšem při tom zdůraznil, že oblast jeho zájmů je geologie:

Říkají mi znovu a znovu, že „nakolik je nám známo, obyvatele Egypta neměli ani technické ani organizační možnosti pro to, aby mohli vytesat Sfingu ze skály v předdynastijském období… Myslím si, že toto není můj problém, jelikož jsem geolog. Nesnažím se zbavit odpovědnosti, ale chci skutečně zjistit, kdo vytesal Sfingu – a to je úkolem egyptologů a archeologů. Jsou-li výsledky mých nálezů v rozporu s jejich teorií rozvoje civilizace, pak je možná na čase přehodnotit tutu teorii. Neříkám, že Sfingu udělali Atlanťani, nebo Marťani, anebo návštěvníci z vesmíru. Já jen sleduji tu cestu, po které mě vede věda, a ta mě vede k závěru, že Sfinga byla postavená mnohem dříve, než se myslelo…

Kořeny objevů, učiněných Bauvalem v Gíze, sahají až k šedesátým létům, kdy egyptolog a architekt Dr. Alexander Badawy a americká astronomka Virginia Trimble ukázali, že jižní šachta královy komory ve Velké pyramidě v r. 2600-2400 před naším letopočtem (epocha pyramid) byla zaměřená, jako hlaveň pušky, na pás Orionu.

Bauval se rozhodl prozkoumat jižní šachtu královniny komory, kterou Badawy a Trimble nezkoumali, a zjistil, že v době pyramid byla zaměřena na Siria. Toto potvrdil i německý inženýr Rudolf Gantenbrink v důsledku měření provedených s pomocí robota "Upuat" v březnu 1993. Jedná se o stejný robot, který „našel“ zdvihací dvířka překrývající šachtu ve vzdálenosti asi 60 metrů od královy komory. Při použití nejmodernějšího palubního sklonoměru se malému stroji poprvé podařilo změřit sklon šachty s vysokou přesností:

39 ° 30'

Bauval vysvětloval:

Udělal jsem výpočty, které ukázaly, že šachta byla nasměrovaná na průchod Siria přes meridián v době blížící se r. 2400 před naším letopočtem. To nelze pochybovat. Také jsem přepočítal výsledky výpočtů Badawyho a Virginie Trimble, tykajících se pásu Oriona, s přihlédnutím na Gantenbrinkovy výsledky měření jižní královské komory. Podle jeho měření, úhel náklonu je přesně 45°, zatímco Badawy a Trimble používali poněkud hrubší měření, provedené Flindersem Petrie (44 ° 30 '). Nová data mi umožnila zpřesnit výsledky Badawyho a Trimble. Zároveň jsem zjistil, že šachta byla přesně nasměrovaná na Al Nitak, nejnižší ze tří hvězd pásu Orionu, která překročila meridián ve výšce 45 ° kolem roku 2475 před naším letopočtem.

Až do tohoto okamžiku závěry Bauvala neodporovaly chronologickým výpočtům ortodoxních egyptologů, kteří obvykle datovali stavbu Velké pyramidy rokem 2520 před naším letopočtem. Ovšem údaje Bauvala naznačují, že stavba byla provedená dokonce o něco později, než bylo obecně přijato.

Jak už je čtenáři známo, Bauval udělal i další objev, který mohl způsobit mnohem větší rozruch. Je rovněž spojeno s hvězdami Pásu Orionu:

Jsou umístěné na jihozápad od osy Mléčné dráhy, přičemž pyramidy se také nachází směrem na jihozápad ve vztahu k ose Nilu. Když budete pozorně sledovat oblohu za jasné noci, můžete uvidět, že nejmenší ze tří hvězd, ta, která je nahoře a kterou Arabové nazývají Mintaka, je mírně posunutá k východu od přímé čáry, na níž leží dvě další hvězdy. Tento obraz je reprodukován na Zemi, kde je pyramida Menkaure také posunutá na východ od linie tvořené pyramidou Chefrena (analog prostřední hvězdy Al Nilam) a Velkou pyramidou, která zobrazuje hvězdu Al Nitak. Je zřejmé, že tyto tři památky jsou umístěny podle jednoho plánu, který modeluje postavení těchto tří hvězd s vysokou přesností… Takovým způsobem na Zemi, v Gíze zobrazili Pás Orionu.

Je toho ale více. Při pomoci složitého počítačového programu, schopného určit změny sklonu všech viditelných hvězd, v důsledku precese, a to v jakékoli části světa a v libovolném období, Bauval zjistil, že umístění pyramid vždy kopíruje přibližné postavení hvězd pásu Orionu, avšak jejich přesnou kopií je pouze v jednom případě:


  V roce 10.450 před n. l. – a jenom tehdy - umístění pyramid na Zemi přesně odráželo postavení hvězd na obloze. Myslím tím dokonalou shodu, bezchybnou, což nemůže být náhodné, jelikož celý komplex správně odráží dva zcela neobvyklé nebeské jevy, které se vyskytly pouze v tomto období. Za prvé, čistě náhodou, Mléčná dráha, jak byla viděna v Gíze v r. 10.450 před n. l., se přesně shodovala s poledníkovým směrem údolí Nilu. Zadruhé, na západ od Mléčné Dráhy se tři hvězdy pásu Orionu nacházely na nejnižší výšce podle precesního cyklu, přičemž Al-Nitak, odpovídající Velké pyramidě, přetínala meridián pod úhlem 11° 08'.

 VELKÁ PYRAMIDA

 Čtenář už ví, jak, pod vlivem precese zemské osy, východ Slunce v den jarní rovnodennosti „migruje“ podél zodiakálního kruhu s periodou okolo 26 tisíc let. Stejně se děje i se sklonem všech viditelných hvězd, při němž dochází (jak v případě souhvězdí Orionu) k postupné, ale zřejmé změně výšky. Takže od nejvyššího bodu na meridiánu (58° 11‘ nad jižním horizontem v Gíze) v průběhu 13 000 let AL-Nitak sestupuje až do nejnižšího bodu, který byl naposledy zaznamenán v roce 10 450 před n. l.,což je zvěčněno v kameni na plošině Gízy – a to je 11° 08'. V průběhu příštích 13 000 let hvězdy Pásu budou znovu pomalu stoupat, dokud se Al Nitak nevrátí do polohy 58° 11'; v příštích 13 000 let, zase půjdou dolů až k bodu 11° 08 'atd. Tento cyklus je věčný: 13 tisíc let nahoru a 13 tisíc let dolů, nahoru, dolů, a tak pořád dokola.

V Gíze vidíme přesnou kopii konfigurace hvězd z roku 10 450 před n. l. - jako by se zde v té době objevil nějaký architekt a rozhodl se udělat na Zemi obrovskou mapu s využitím přírodních a umělých objektů. Na této mapě údolí Nilu, směřující podél poledníku, zobrazuje Mléčnou dráhu s jejím tehdejším směrem. Tři pyramidy představují tři hvězdy - přesně tak, jak vypadaly tehdy. Architekt umístil tyto tři pyramidy údolí Nilu stejně, jako stály tři hvězdy Mléčné dráhy. Byl to velmi chytrý, velmi ambiciózní a velmi přesný způsob, jak zvýraznit epochu - chcete-li zmrazit konkrétní datum v architektuře…

 OPĚT Z KNIHY „ZRCADLA NEBES“

Stavitelé Angkoru pracovali podle nějakého jediného projektu, jenž přišel odjinud, a který z jakéhosi důvodu měli uskutečnit v průběhu určitého časového úseku. Existence podobného projektu v Gíze v roce 2500 před naším letopočtem by mohla také vysvětlit záhadu náhlého vzniku velkých pyramid v Egyptě a s nimi spojených menších budov v Sakkáře s jejich „Texty Pyramid" (je to právě pyramida Džosera, postavená Imhotepem, informace o ni jsou v knize "Sensei IV").

Tyto velké kulturní výdobytky IV., V. a VI. dynastie neměly žádný precedens nebo následné analogie. A přesně jako pyramidy, chrámy, bas-reliéfy a nápisy v Angkoru, byly dokončeny v průběhu asi 420 let (od 2575 až do 2152 roku před našim letopočtem).
Džajavarman II. mohl přivézt tento projekt do Kambodži „ze zámoří“ v roce 800, anebo ho mohl dostat od vzdělaného Bráhmina, "odborníka v magii," který ho pasoval na bohokrále (krále – boha) v roce 802. Můžeme jen spekulovat. Jeho čtyřicetileté „pobíhání kolem plochy“, stejně jako konání dalších panovníků, bylo zaměřeno na uskutečnění projektu. Celkově to vypadá tak, že každý z khmerských panovníků přispěl k projektu podle svých vlastních možností: někteří postavili v tom či onom místě pouze jeden chrám, jiní (to se zvlášť vztahuje na Suryavarmana II. a Džajavarmana VII.) postavili v relativně krátké době celou řádu významných památek. Navíc málokterý z panovníků si mohl užít mír, neboť většina z nich byla nucena k ochraně svých hranic před invazí nepřátelských barbarských hord. Zároveň museli pokračovat v budování staveb v nivě (část údolí, která je pravidelně zaplavována) řeky Mekong, v souladu s projektem 72 významných staveb, díky kterým můžeme Kambodžu oprávněně nazvat - „země podobná nebi“.
Číslo 72 se vyskytuje u Angkoru také v jiné formě, nyní to ale nebudu podrobně rozebírat. Mým úkolem je uvést zmínky spojující Angkor s nebem a Egyptem. Zahájení výstavby v Angkoru je spojeno s návštěvou Sokroveníka, který dal Džajavarmanovi II. nebo jednomu z jeho blízkých, možná Bráhminovi, tu "hvězdnou mapu", o níž je zmínka v knize „Sensei ze Šambaly IV“ a podle níž stavěl Imhotep. Tato zmínka je uvedená v článku „Energetická konstrukce člověka. Useknutá pyramida s vrcholem“, nebudu ji zde znovu uvádět.

Život a dílo Džajavarmana VII. si zaslouží zvláštní pozornost. Během 38 let své vlády účelně a energicky stavěl nejen velkou zeď obklopující Angkor Thom, ale i chrámy Ta Prohm, Banteaj Kidej, Neak-Pean, Ta-Som, Sra-Srang, takzvanou Terasu Slonů a Terasu Malomocného Krále (obě na území Angkor Thomu), Krol-Kro, Pra-Palylai, Prasat Suor Prat, Phra-Khan, a poslední podle pořadí, ale ne podle významu - Bayon.

Můžeme pochopit ty vědce, kteří nazývají Džajavarmana megalomanem a za motivaci jeho gargantuovského“ stavebního programu považují sladké volání přehnaného ega: "nevyčerpatelná síla vůle ve službě své mánie", jak řekl jeden kritik. Avšak mezi jeho stavbami je také mnoho těch, které odpovídají hlavním hvězdám souhvězdí Draka. Je to málo pravděpodobné, mohla by to být pouhá náhoda? Kromě toho několik objektů je pozemským odrazem výrazných hvězd ze sousedního souhvězdí Malé Medvědice, přičemž jsou v takové pozici, jakou zaujímaly za úsvitu v den jarní rovnodennosti v roce 10 500 před n. l.

Komplex budov, odrážejících nebe na zemi, které postavil Džajavarman VII., zahrnuje Angkor Thom, Ta Prohm (1186), Banteaj Kidej (který je považován za nejstarší z jeho chrámů), Neak-Pean, Ta-Som, Sra -Srang, Phra Khan (1191) a poslední - výrazný a působivý Bayon, dokončen v roce 1219 těsně před jeho smrtí.

Moderní historici, říkající tomuto horečnatému stavebnímu programu „megalomanie“, nazývají ho také „stavební orgií s krátkým, ale intenzivním obdobím titanické, téměř šílené architektonické činnosti“. Ačkoliv Džajavarman, v zanechaných nápisech, které jsme citovali v předchozích kapitolách, vůbec nevypadá jako egotistický šílenec. Naopak, on jasně prohlásil, že jeho chrámy byly součástí grandiozního plánu, jehož cílem je dostat "ambrosii nesmrtelnosti" pro "všechny ty, kteří bojují v oceánu existence". Je také známo, že Džajavarman považoval památky Angkoru za účinný nástroj v tomto úsilí díky zvláštním vlastnostem - „mandal mysli“.

***

Nejde si nevšimnout, jak se z hlediska lidí, žijících v těchto dávných dobách, prolíná chování a kosmické funkce Orionu a Draka. To je mimochodem potvrzeno vědeckými pozorováními, jenž konstatují jejich spojitost prostřednictvím velkých kosmických houpaček (změn) precesního cyklu, které se houpají nahoru a dolů jako kyvadlo Času.  Počítačová simulace, zachycující období, trvající tisíce let, nám ukazuje, jak při vzestupu Orionu na jižním meridiánu se neustále snižuje Drak na severním meridiánu. Když Drak dosáhne nejnižší polohy, Orion dosáhne nejvyšší. Pak začíná druhá polovina cyklu, kdy Drak stoupá a Orion klesá. Pohyb "nahoru" trvá o něco méně než 13.000 let, stejně trvá i pohyb "dolů". A tak to jde dál - nahoru a dolů, 13 000 let – tam, 13 000 – zpět, v souladu s jejich vlastními věčnými cíli a zákony.
Zvlášť zajímavé je to, že „nebesko-pozemské“ rozložení Angkoru a Gízy fixuje nejvyšší bod trajektorie Draka, a nejnižší Orionu, jinými slovy, konec jedné poloviny cyklu precese a začátek druhé. Jak víme, to bylo pozorováno okolo roku 10.500 před n. l.; v této době severní pól ekliptiky byl zaměřen přesně na sever od nebeského severního pólu při východu slunce v den jarní rovnodennosti. Toto postavení hvězd bylo přijato jako vzorec pro umístění památek Angkoru a Gízy na Zemi.

Ten zlatý věk už dávno skončil. Od té doby „míchadlo“ precese stihlo otočit nebeský pól o polovinu obvodu vztažmo k pólu ekliptiky. Kyvadlo Orion – Drak se zhouplo téměř do krajní polohy v opačném směru, a dnes se Drak blíží k nejnižšímu bodu, a Orion – k nejvyššímu.

(Ekliptika je v podstatě zdánlivá dráha, po které se během roku pohybuje Slunce po obloze. Ve skutečnosti se však jedná o průmět oběžné dráhy Země kolem Slunce na nebeskou sféru. Zjednodušeně lze říci, že ekliptika má tvar kružnice, která protíná světový rovník na dvou místech: v jarním a podzimním bodě. Průměrná rychlost pohybu Slunce po ekliptice je přibližně necelý 1° za den. Pozn. překl.)

 Jinými slovy, stejně jako v roce 10 500, hodiny nebeského času, stojící u brány nesmrtelnosti, jsou připraveny zahájit odpočítávání.

Každý, kdo zná hermetický vzorec „ jak nahoře, tak i dole“, by měl brát tuto skutečnost jako znamení velkých změn; budou-li lepší nebo horší, do značné míry závisí na volbách a činech lidstva.


Hezká slova řekl autor v posledním odstavci, že? Intuice je dobrá věc.

 

 ZÁVĚREM můžeme shrnout vše napsané:


• V Egyptě na plošině v Gíze je označená hvězdná mapa části oblohy se souhvězdím Orionu;
• O 72 stupňů na východ se nacházejí chrámy Angkoru, které také odráží část oblohy, ale se souhvězdím Draka (hada);
• Na jihu stoupá Orion a na severu sestupuje Drak. Cyklus asi 13 tisíc let. Pak se Orion snižuje a Drak stoupá. Tento cyklus je věčný, a věděli o něm tisíce let zpátky;
• Vědcem bylo zjištěno, že v průběhu tohoto cyklu tři hvězdy pásu Orionu po celou dobu „klouzají“ podél poledníku: bud‘ jsou umístěny v horní části a nabírají výšku nad obzorem, anebo ve spodní části a ztrací výšku nad obzorem v okamžiku, kdy prochází meridián. V tomto cyklu nejnižší bod odpovídá roku 10 500 před n. l., a nejvyšší bod je možné pozorovat po roce 2000 n. l.

• Sfinga také poukazuje na rok 10 450 před n. l. (Edgar Cayce tvrdil, že Sfinga byla postavena mezi r. 10 490 až 10 390 let před naším letopočtem);

(!!!) Stavby na plošině v Gízy a Angkoru ukazují na jeden datum nebo na interval 10.500-10.450 r. před n. l. Co je to za zvláštní datum a proč se ho snažili zvýraznit? Je možné, že zhruba každých 13 tisíc let na zemi probíhají určité změny v celosvětovém měřítku - pohromy, zemětřesení, povodně, sopečné výbuchy. Jsou nějakým způsobem spojené s kyvadlem Orion - Drak. Takže pro nás byl označen nulový bod, čas posledních kataklyzmat. Ukázali nám cyklus v podobě staveb v Egyptě a Kambodži, abychom se podívali na oblohu a identifikovali nulový bod. A když víme o cyklu, můžeme udělat předpoklad, kdy máme očekávat další takové globální změny. Dějiny lidstva mohou být přepsané i sto, i dvěstěkrát, avšak hvězdy na obloze Archóntům nepodléhají, na to jsou jejich ruce krátké.

• (!!!) Máme bod „0“, máme časový interval, je i instrukce, s pomocí které se můžeme vyhnout globální katastrofě… co ještě potřebujete?!

 

Uvedu ještě úryvek z knihy „Sensei ze Šambaly“:

„… pokud bylo lidstvo celkově ohodnoceno jako duchovně se rozvíjející společnost, pak bude zachováno. A pokud v něm převládá více toho zvířecího, tedy materiální podstata, pak se zopakuje stejná historie ‚globálních katastrof‘, která se odehrála s některými předchozími civilizacemi. A na ‚rozmnožení‘ matérie pro duše příští civilizace stačí ponechat jednu desetinu z celkového počtu lidí…Lidstvo si samo volí cestu a činy Šambaly jsou jen následkem této volby.

 

Dále předložím zajímavé video s autorem. Jsou zde i staré mapy, i pyramidy v Gíze a Angkoru. Je zajímavé, že na konci cituje z textu"Asklépios", jsou to velmi zajímavé řádky. A pak člověk, který po celá desetiletí zkoumal historii, obeznámený s mnoha dávnými texty a starobylými stavbami, jehož výzkumy zavádí akademické učence do slepé uličky, začíná mluvit o výběru, rozcestí (křižovatce) a lásce. Protože je to člověk, jemuž to není jedno. Velmi dobrá slova, řekl, opravdu si poslechněte:

Další video s autorem knih, nejenom o pyramidách Gízy a Angkoru, ale i o jiných kultovních stavbách po celém světě. Autor se rovněž zmiňuje o kometě, která spadla na Zemi přibližně před 13 000 lety.

Několik informací o této kometě:
• Výzkumníci z Harvardu, pod vedením Michaela Petaeva, předložili důkazy toho, že před 13.000 lety na Zemi spadla kometa, což způsobilo smrt dávných obyvatel Severní Ameriky.
• Ve vzorcích ledu extrahovaných v Grónsku vědci objevili platinový prach, velmi husté usazeniny, která se vytvořila 13.000 let zpátky. Platina je kosmického původu, a toto vedlo k závěru, že jeho zdrojem byla kometa.

• Kromě toho některé studie ukazují, že přibližně 13 000 let zpátky na Severní polokouli začalo prudké ochlazení, což by mohlo být způsobeno pádem nebeského tělesa – komety a jejím průletem v atmosféře, při němž se vytvořilo miliony tun prachu a výparů.
• V roce 2007 výzkumníci, pod vedením James Kennetta z Kalifornské Univerzity v Santa Barbaře, nalezli ložiska mikroskopických kuliček, které se vytváří rychlým ohřevem hornin až do 2000 stupňů. Takový rychlý ohřev je možný v důsledku dopadu nebeského tělesa na zemský povrch.

• Později ve Spojených státech Kennett nalezl v tenké vrstvě sedimentární horniny materiál podobný tavenému sklu. Odhaduje se, že byl vytvořen asi před 13.000 lety při teplotě nejméně 2000 stupňů. Ovšem kometa samotná spadla na území dnešního Íránu. Ale kometární materiál byl vyhozen až na sousední kontinent.
• Ochlazení trvalo asi 500 let. Možná právě to zabilo americké domorodce. Zmizeli asi před 13.000 lety spolu s velkými zvířaty, které lovili…

Připravit: Igor

Líbí se mi 66



Tajemství Angkor Vatu a plošiny v Gíze je odhaleno – kyvadlo Orionu a Draka. Apokalypsa dnes? - Hodnocení: 5.00 z 5.00 . Počet hlasů: 66
Podobné články:



Komentáře

Daňková Jarmila 24.06.2017 14:46 Odpověď

Dobrý den,

jsem na vašich stránkách dnes poprvé - jsou tu SUPEEERRR reportáže :-) !
Jednu jsem s dovolením teď sdílela na FB - děkuji :-) .
S přáním - AŤ SE VÁM VŠE A VE VŠEM DAŘÍ !  A krásné letní dny -

Danja


→  Renáta 29.06.2017 00:48 Odpověď

Hezký den Danjo, je to pro lidi, takže sdílejte co se líbí. Děkujeme a také přejeme krásné léto :-)



Zanechat komentář

Myšlenka dne

Strach zrozený z představivosti vidí nebezpečí i tam, kde ve skutečnosti žádné není.


Kalendář událostí