Například: Dobré zprávy

Jednou přišel k Mistrovi, „Nevrhajíc stíny“, jeden člověk, aby ho požádal o pomoc a radu.

„Jsi moudrý Mistr, pomůžeš mi! Vidím své nedokonalosti a slabosti, ale nemohu se s nimi vypořádat! Mnoho let se snažím nedávat najevo své zlé emoce a nemravné touhy…. Ale jen co mne zastihne nová situace, kterou mi posílá Bůh, znovu a znovu opakuji stejné chyby. Znovu a znovu se ospravedlňuji a slibuji, že nebudu více hřešit…. Ale znovu a znovu mě hněv, zlost nebo strach přemohou a velké touhy nebo malé rozmary zotročují mou vůli… a tak dlouho mě nutí je vyplnit, dokud se neuspokojím jejich uskutečněním. Opravdu jsem beznadějný a není pro mne spásy a uzdravení? Chtěl bych se stát lepším…“

Mistr laskavě pohlédl na člověka. Stáli vedle krásného rybníka. Ve vodě kvetly nádherné bílé a světle růžové lilie. Hladina vody byla klidná a hladká jako zrcadlo.
Mistr pověděl člověku:
„Podívej se na svůj odraz.
Teď přinuť odraz zvednout ruce k tváři, ale nehýbej při tom svým tělem!“

„Ale to je zcela nemožné!“

„Tak pohni tělem, ale odrazu dej příkaz zůstat bez pohybu!“

„To se nemůže podařit, protože odraz přesněkopíruje každý pohyb těla!“

„Ano. V situaci „ty a tvůj odraz“ – ty – to je hlavní a odraz ve vodě je následek.
Stejné jsou vzájemné vztahy mezi vlastnostmi tebe – duše- a tvými emocemi, myšlenkami a činy.
Musíš změnit sebe jako duši – a potom všechny tvé emoce, myšlenky a činy se budou moci stát překrásnými.
Jestli chceš, zůstaň u mne – mohu ti ukázat postupy, které k tomu napomohou.“
„Ale já….“
„Hle, podívej: poupátko bílé lilie, ještě se neotevřelo… A i když bude velmi chtít – její květy se hned neotevřou.
Je třeba určitý čas, aby se kvítek zformoval. Je nevyhnutelné, aby ho každý den laskalo slunce, a aby voda vyživovala jeho kořeny! A až potom – časem – se zrodí překrásný květ. Jen tehdy se otevřou všechny květy a celá jeho vnitřní krása se stane viditelnou.
Stejně tak i přeměna duše vyžaduje mnoho času a práce. Buď trpělivý…“

Člověk tedy zůstal žít v domě Mistra.
A Mistr „Nevrhajíc stíny“, začal učit svého nového studenta přesouvat centrum sebe – duše do duchovního srdce.


Mistr povídá:
„Aby se začala přeměna duše, je potřebné poznat, že člověk může žít a vnímat svět nejen rozumem, očima a ušima…tedy pomocí těla. Člověk může vnímat svět milující duší, která se nachází v duchovním srdci.
Teď se zhluboka nadechni a vydechni. Udělej to tak několikrát.
Prociť ten prostor uvnitř těla, ve kterém probíhá nádech a výdech. A teď to vyzkoušej ještě jednou stejně, ale místo vzduchu nadechuj jakoby světlo, podobné slunečnímu.
Nechej teď část tohoto světla, které vdechuješ, navždy zůstat ve tvé hrudi. Zvykni si, že právě tady se nachází střed tebe – Duše. A právě zde se rodí láska, …nechť ať osvětluje tvou cestu životem – mezi všemi lidmi a vším živým na Zemi, a dokonce i v nemateriálním prostoru.
Potom se každý den můžeš učit vyzařovat toto světlo – jako laskavé sluníčko, zářící zevnitř.
A potom rozšiřuj toto světlo na všechny strany, co Ti síly stačí.
V tomto prostoru světla se můžeš učit žít a prociťovat sebe, dívat se z něho, mluvit, starostlivé ruce duše natahovat, laskat všechno kolem v Božím Tvoření.“

Nový žák Mistra začal tato cvičení opakovat každý den znovu a znovu. Rodilo se v něm nové fascinující vnímání světa. Bylo to pozoruhodné, radostné a blažené dotýkání se všeho duší, skládající se z něžnosti a klidu.
A Mistr ukazoval svému žákovi stále nové praktiky čištění energií těla a rozšíření sebeuvědomění.
Začal rozkvétat kvítek duše, znějící Božskou láskou, protože láska k Bohu se zjevila a sílila v tomto člověku.
Snažil se nikdy nezapomínat na Lásku Tvůrce – Stvořitele, který přece vždy přebývá kolem i uvnitř každého z nás.
Postupně se naučil vnímat a řešit každou situaci skrze lásku a pokoj.
Teď mu už nečinilo problém vyrovnat se i se svými ještě občas vznikajícími zlými myšlenkami a emocemi. Podobné negativní stavy v něm však nyní vznikaly zřídkakdy.
A časem už vůbec nepotřeboval vynakládat úsilí, aby se na všechno kolem díval očima lásky ze svého duchovního srdce, které se mnohonásobně zvětšilo.
Tak tento člověk poznal velkou blaženost, ve které může žít oddaný na cestě k Bohu. Vždyť si osvojil ten stav, ve kterém může člověk neustále cítit přítomnost Boha a nacházet v Bohu oporu ve všech životních situacích. Tak přešel rok. Mnohé poznal člověk žijící u Mistra, „Nevrhajícího stíny“, v jeho domě spolu s ostatními učedníky.

A tehdy pozval Mistr tohoto člověka a pověděl mu:
„Zvládl jsi první stupeň učení: naučil ses udržet ve středu pokoje a lásky, nazývaném duchovním srdcem. Ale osvojil sis to v podmínkách ašrámu, kde vždy vládne harmonie. Teď se vydej do světa, kde žijí obyčejní lidé a pokus se udržet tyto stavy i v situacích, které nejsou tak příznivé.
A ještě něco - nauč to, co víš ty sám, ostatní lidi, kteří tě budou žádat o pomoc.“

„Ty mě vyháníš, můj Mistře? Ale já ještě tak málo znám a vím.“

„Vůbec ne, nevyháním tě, jednoduše ti dávám další úkol - naučit se dělat všechno toto – bez Mé pomoci. Budu tě zde opět čekat, až budeš připraven posunout se dál.“

„A jak se to dozvím? Vždyť ještě ne vždy mohu přijímat myšlenky Boha a jeho slova. Ještě jsem to všechno nezvládl. Jak budu rozlišovat správné a nesprávné? Jak se naučím postupovat spolehlivě, když tě nebudu moci požádat o radu?“

„Bůh umí mluvit s duší nejen pomocí slov.“
„Ten, kdo si osvojil umění být láskou, ten se všechno ostatní bude učit snadno.
Pamatuješ na ten den, kdy jsi ke mně přišel poprvé?
Dívalses tehdy na svůj odraz.
Takto většina lidí žijeve světě. Jakoby hleděli jen na svůj odraz ve všem. Tím se i ohraničuje jejich obzor. Tak žijí maličké individuální duše, které přemýšlí jen o sobě. Takové duše vnímají vše na světě podle toho, jak se to osobně vztahuje k nim. „Mě milují – nebo mě nemilují, dělají mi příjemně nebo nepříjemně, chci toto, to a ještě tamto…“
Vždyť člověk obvykle vidí jen to, na co se dívá.
Například, když se teď podíváš na odraz v tomto rybníku, tak uvidíš o mnoho více, než předtím. Je to tak?“

„Ano, vidím odraz krásného nebe s lehkými obláčky a vznášejícími se ptáky, jemné květy, které se odrážejí v této hladině tak úchvatně, jakoby rostly na nebesích. Všechna tato krása a harmonie je jako hudba na počest Stvořitele. A ještě vidím Tebe a sebe vedle Tebe. Nevidím ještě, ale vím, že se tu odráží i Ten, kdo vytvořil toto všechno. Je vždy s námi. A ve všem už cítím jeho přítomnost.“

„Tak tedy, ohodnoť sám, jak se rozšířil tvůj obzor.
Ve všem, co tě obklopuje, ve všem, co se s tebou děje, se můžeš učit vidět projev Boží vůle a Jeho síly, Jeho krásy a Moudrosti.
Celé Stvoření, to je projev Jeho úmyslu.
Celý svět kolem, to je jako Boží poselství pro tebe. A ty se to můžeš učit vnímat. Stačí položit svou otázku Bohu a po nějaké době určitě dostaneš odpověď.
Dokonce, i když ještě nedokážeš konkrétně vyslyšet Boží zjevení ve vnitřním prostoru ticha, v klidu duchovního srdce, přece jen porozumíš jeho odpovědi.
Tato odpověď k tobě může přijít přes slova člověka, kterého potkáš, přes knihu otevřenou na potřebném místě. Nebo jakákoliv jiná událost, velká nebo malá, odpoví na tvou otázku a napoví řešení. Neboj se Božích lekcí. A nelekej se svých chyb. Tehdy se postupně naučíš jasně slyšet Jeho hlas a vždy poznáš jeho přání.“
***

Mistr pokračoval:

„Pravá láska je však zbavená egoizmu. To je kritérium, dovolující vždy rozlišit správné od nesprávného v sobě i v jiných lidech.
Miluj právě tak!
Pomáhej i ostatním poznávat právě takovou čistotu lásky!
A potom tě Zákony dobra a Starostlivosti, které sis už osvojil, když ses u mě učil, nikdy nepodvedou.
Teď se budeš moci učit žít stále v uvědomělé přítomnosti Boha.
Budeš moci cítit Boha, ať už půjdeš, budeš sedět, mlčet nebo hovořit, jíst jídlo, kochat se krásou. Budeš moct pozorovat a vidět projev vůle Boha ve všem, co tě obklopuje a co k tobě přichází. A chápání jeho lásky a moudrosti v tobě bude každým dnem narůstat.
Tak tedy žij a pomáhej všem bytostem, které Bůh posílá do tvého osudu.
Takto se připravíš na ten moment, kdy budeš moct uvidět projev Boha i v sobě samém a také poznáš Jeho, jako své vlastní vyšší Já, totožné univerzálnímu Já. Tehdy se znovu střetneme.“

Líbí se mi 21



Súfijské podobenství o tom, jak se naučit pravé lásce - Hodnocení: 5.00 z 5.00 . Počet hlasů: 21
Podobné články:



Zanechat komentář

Myšlenka dne

Je hloupé opěvovat toho, kdo v tobě vidí jen svou budoucí potravu.


Kalendář událostí