Smysl odpuštění - poučný příběh

Schopnost odpouštět má jen málo lidí. Většinou se jedná o moudré a laskavé lidi. Někdy nás totiž křivda tak bolí, že se odvracíme od člověka, nechceme ho pochopit a raději s ním přerušíme kontakt. I když v hloubi duše si uvědomujeme, že pocit uraženosti nepřináší nic dobrého, pýcha a samolibost nám nedovolují odpustit a vyjít vstříc druhým. Odpuštění nám přitom přináší pocit úlevy, naše duše září a zpívá. Takže stojí za to hýčkat si zášť v sobě, nebo je prostě lepší odpustit?

Podobenství o odpuštění

Anděl se usmál a jeho úsměv zářil laskavostí.

- „Víš, Abrahame“, řekl „člověk nemůže proklít jiného člověka.“

Překvapeně jsem se na něj podíval. Proč to říká?

- „Člověk nemůže druhému udělat vůbec nic“, znovu se usmál. „ a to i když ho zabije.“

Nechápal jsem, na co naráží Anděl, ale se zájmem jsem mu dál naslouchal.

- „Člověk nemůže vsugerovat druhému člověku své myšlenky. Nemůže donutit jiného člověka, aby se díval na svět jeho očima, nemůže přesvědčit druhého, že má pravdu.“

Nesouhlasil jsem:

- „Ale stává se to.“

- „Ne,“ zavrtěl hlavou Anděl, „ to ten druhý ti může uvěřit, ty samotný jsi bezmocný.“

Anděl se zastavil, podíval se do dálky, pak pokračoval:

-„ Udělat něco s jiným člověkem, není v moci člověka. Tak to Bůh zařídil. Ať se ti to líbí nebo ne.“

Odmlčel se. Chtěl jsem vysvětlení.

- „A ..?“,zeptal jsem se, abych ho pobídl pokračovat.

„A všechno, co člověk dělá druhému, dělá v podstatě sám sobě.“

- „Co to znamená?“ Nerozuměl jsem.

- „Je to jednoduché. Proklínáš druhého, proklínáš sám sebe. Nadchneš druhého, a tím nadchneš i sebe. Urážíš se na druhého, znamená to, že urážíš sebe samého. Dáváš něco druhému, získáváš tím i ty. Je to zákon.“

- „Čí?“

- „Jeho...“ - Anděl ukázal na oblohu.

Nastalo ticho.

-„Chápu správně“, zeptal jsem se, „že když odpouštím druhým, odpouštím sám sobě?“

- „Správně“, přikývl Anděl.

Zamyslel jsem se. Pak jsem se podíval na Anděla a řekl jsem:

- „Ale já chci odpustit. Opravdu chci.“

Anděl zavrtěl hlavou.

- „Aby se člověk naučil odpouštět, musí vědět, co je to odpuštění, Abrahame ...“

Byl jsem zvědavý.

- „Tak co je tedy odpuštění?“

- „Odpuštění? To je radost“, odpověděl Anděl.

Podíval jsem se na Anděla. Možná, mu není dnes dobře? Nebo jak se to tam u nich nahoře říká?

Anděl se usmál.

- „Ne, Abrahame, nedělám si legraci. Odpuštění - je radost. Radost z lásky.“

Zvedl oči k nebi a řekl:

- „To je, když se můžeš nadechnout z plných plic, zasmát se a říct: "Děkuji! Děkuji ti za to, co jsi mi udělal. Pokud chceš, můžeš mi to udělat znovu! A pak zase! Můžeš to udělat tolikrát, kolikrát budeš chtít! A pokaždé, budu opakovat: "Děkuji!“

Díval jsem se na svého Anděla stojícího s roztaženými křídly na okraji naší nekonečné cesty, a najednou mi bylo tak dobře. Dokonce radostně. Asi proto, že jsem stál vedle něj, poslouchal jeho melodický hlas…

A najednou jsem věděl -vše bude v pořádku!!