Je tu zrovna bezva věk,
skládat střípky vzpomínek.
Ať smutné či veselé,
ať nám s nimi dobře je
Není třeba kamer k filmování,
v srdíčku se nám promítá děj mládí.
Loštice půvab i kouzlo mají,
nejen rodáky lákají, přitahují.
Vracíš se tam k dětským snům,
tam vítá - tě rodný dům.
Na stejném místě stojí škola,
kostel, hřiště co děti i dospělé volá.
Snadno podlehne se kouzlu snů,
v dáli slyším snad hlasy rodičů.
Kouzelné rodinné výlety,
bylo to nedávno - či před léty!
Stavěli jsme vzdušné zámky,
poznat chtěli tajemné dálky.
Na lesní cesty k Bouzovu,
vraceli bychom se znovu.
Vzpomínáš na letní bouřky,
hodíš kamínky, co ve vodě kreslí kroužky.
První něžné lásky snění,
svět kde starostí zatím není.
Do tváře se vryly vrásky,
nechodíme na procházky.
V srdíčku jsme ale mladí,
vzpomínky nás něžně hladí.
Stáří na nás z dálky kývá,
řekneš si: co ještě zbývá?
Loštické tvarůžky a korbel piva,
vyhraje kdo vesel je a zpívá.
Když se smutek vkrádá k srdíčku,
milé vzpomínky mějme na blízku.
Braňme smutku rozdávat stín,
vítejme lásku se štěstím.
Hana Jílková, Loštice
RODNÝ KRAJ . Počet hlasů: 23 |
“Ve tvé hlavě nesmí být nic ne-ga-tiv-ní-ho. Jenom pozitivní myšlenky! Tehdy nebudeš muset ztrácet čas na boj sám se sebou a tvoje skutky budou vždy pozitivní. Harmonie by měla být v prvé řadě uvnitř tebe. Harmonie a mír.
Zanechat komentář