Ať jsi u mne, nebo já u tebe,
krásné je být u sebe.
Spolu koukat na nebe,
víš, že jsi tu pro mne a já pro tebe.
Život je pohádka s dobrem i zlem,
jakou postavu asi hrajeme v něm.
Udělej radost, netrap se,
bude ti krásně i v nečase.
Kdo nemiluje a city ho zebou,
nechápe, že stačí jen tiše být s tebou.
Raduj se z milých setkání,
uteč všemu co zlem zavání.
Nemusíš volat ani psát,
i na dálku jde přece lásku dát.
Láska, když začne v srdci kvést,
umí objímat i krásnem vést.
Láska k přírodě životní cestu rozsvítí,
jako jaro, co dává sílu do rostlin a krásu do kvítí.
Tak silná je i láska lidí,
co milují a nejen sebe vidí.
Máme své místo – poslání,
zpomalme věčné spěchání.
Je jako vichřice, spěch i stres,
v tom spěchu, cit s krásou přehlédneš.
Tak jako roční období,
měníme se, zrajeme i my.
Hýčkejme touhu po kráse,
s láskou se objímejme i v nečase.
Co dokáže ubrus na stole,
kytka co rozzáří místo pokoje,
podaná ruka když smutno je,
člověk když člověku blízko je.
Hana Jílková, Loštice
PRO TEBE . Počet hlasů: 20 |
“Všechny velké věci jsou kupodivu velmi jednoduché, ale vyžadují velké úsilí.
Zanechat komentář