Například: Dobré zprávy
PŘÍBĚH JEDNÉ REPORTÁŽE aneb když lidskost a pravda vítězí nad vlastním prospěchem

     Na jaro zavítala na školu pro zrakově postižené děti mladá studentka, budoucí novinářka, která chtěla natočit rozhovor s dětmi, které měly zkušenost také s integrací v běžné škole. Promluvila si s několika z nich a potom si vybrala našeho syna, zřejmě pro jeho výřečnost a smysl pro humor. Natočila si krátké povídání s jeho spolužáky, třídní paní učitelkou i zajímavé útržky z některých vyučovacích hodin. Za několik dní na to mě oslovila s tím, že akustika ve škole nebyla příliš kvalitní a ráda by rozhovor nahrála ještě jednou ve studiu. Chtěla položit i pár otázek mně. Souhlasila jsem, ale s podmínkou, že se bude jednat o pozitivně laděné interview, kde podáme nestranný pohled na integraci, stejně jako na speciální školy, se zdůrazněním, že každé dítě je jiné a je velmi důležité, aby bylo zachováno právo volby mezi oběma variantami. Nám se integrace totiž příliš nepovedla, ale z odstupem času, když jsou nám známy všechny okolnosti, tak situaci přestupu, respektive problémy v integraci, hodnotíme již trochu s pochopením i druhé strany. Třídy jsou přeplněné žáky, učitelé jsou pod tlakem podávání výkonu, jsou limitováni v nákupu pomůcek a často nejsou dostatečně obeznámeni s danou problematikou.

     Zdůraznila jsem, že bych rozhodně nechtěla, aby tento rozhovor vyzněl jako jednostranná kritika integrace, ale spíše jako skvělá příležitost poznat i něco jiného a zejména bych chtěla poukázat na důležitost práva volby dle individuálních potřeb daného konkrétního dítěte. Protože známe několik dětí, kterým integrace vyhovuje, a jsou v ní velmi spokojené.
Slečna souhlasila a tak slovo dalo slovo a pár dní na to, jsme s Tomem stanuli v recepci rozhlasu, kde nás již čekala usměvavá blondýnka. Ve studiu se k nám chovali velmi mile, takže jsme záhy ztratili veškerou trému a cítili se zde jako doma. Rozhovor se nesl v přátelském duchu, slečna reportérka měla velmi chytré, pozitivně laděné, citlivé otázky. Po více jak hodině jsme měli hotovo a nutno říci, že zde vznikl nejen krásný materiál, plný hodnotných informací, ale navíc se zde vytvořila láskyplná atmosféra. Když jsme šli kolem místnosti, kde seděla zasloužilá paní zvukařka, nemohlo mi uniknout, že měla oči zalité slzami. Tomík byl rovněž nadšený, protože si mohl konečně vyzkoušet, jak to vlastně vypadá ve studiu, odkud moderátoři vysílají do éteru. Jeho velkým snem je totiž - stát se moderátorem v rádiu. A tak jsme s radostí očekávali, až nám rozhovor bude zaslán k autorizaci, kterou jsem si vyžádala.
     Jaké bylo však naše překvapení, když výsledkem byl 6 minutový sestřih zmatených, na sebe nenavazujících, nic neříkajících útržků, které vyznívaly jako kritika integrace a nepřímé doporučení jediné cesty - speciálních škol! Pro Toma to bylo velké zklamání, nemohl uvěřit, jak se vytržením některých pasáží z kontextu, zcela změnil obsah celé reportáže. Já jsem tuto zkušenost již jednu měla – z natáčení televize v Kyjevě o Mezinárodním hnutí AllatRa, tak jsem věděla, že se to děje a někteří novináři se za peníze, či z jiných zištných důvodů, propůjčí k tomu, že vyhotoví tzv. reportáž na zakázku. Rozumějte, vše, co tam zaznělo, jsme skutečně řekli, ale v úplně jiném kontextu!
Ptala jsem se slečny, co ji k tomu vedlo. Nejdříve popírala nějaký postranní úmysl, ale nakonec mi řekla, že zadání bylo tak koncipované a že vedoucí její diplomové práce si to tak přála. Vyjádřila jsem lítost nad jejím zbytečně stráveným časem, poděkovala ji za spolupráci a popřála vše dobré v životě a autorizaci zamítla.
     Za 2 dny mi slečna volala a ptala se mě, co bych na jejím místě udělala já. Řekla jsem jí jen, že má kvalitní materiál, ze kterého může vzniknout nádherný výsledek, který lidem přinese nejen zajímavé, objektivní informace, ale také humor a lidskost. Apelovala jsem na ni, ať není ostudou budoucích novinářů. Vždyť jsou to lidé, kteří ovlivňují svou prací tisíce lidí po celém světě a měli by tedy přinášet nezávislé reportáže a především pravdivé. Když mi oponovala, že ji tu práci odmítnou a nedokončí tak školu, řekla jsem jí, že žádný titul jí nestojí za ztrátu cti, ale že jsem přesvědčená, že pokud si sedne k tomu materiálu co má a s láskou a v souladu se svým svědomím jej zpracuje, že výsledek nemůže dopadnout špatně.
     Musím se přiznat, že jsem myslela, že spolu to odpoledne mluvíme naposled. Za několik dní na to mi však přišla na e-mail zcela nová reportáž. Krásná, plná objektivních, logicky poskládaných informací, plná humoru a lidskosti. Nevím, zda na škole práci přijmou, ale vím, že po světě běhá další milá blondýnka, pro kterou svědomí, lidskost a pravda byly důležitější, než vlastní prospěch.

Eva Hronová

Líbí se mi 42



PŘÍBĚH JEDNÉ REPORTÁŽE aneb když lidskost a pravda vítězí nad vlastním prospěchem - Hodnocení: 5.00 z 5.00 . Počet hlasů: 42
Podobné články:



Zanechat komentář

Myšlenka dne

Každý skutek vytváří především naše zformovaná myšlenka.


Kalendář událostí

Zasílání aktuálních informací o nových článcích na stránkách Polahoda a dalších projektech MSH "ALLATRA"