Poznatky a zásady šťastného života

V posledních letech věnuji dost času věcem mezi nebem a Zemí, čtu duchovní literaturu, sleduji alternativní tématiky na internetu, medituji. Vím, co bych měl cítit, jak bych se měl chovat a co dělat. Jenže je rozdíl v tom, něco vědět, být o tom přesvědčen, a na druhé straně to skutečně provádět v běžném životě. Například, když vás někdo naštve nebo vám ublíží, je těžké si hned uvědomit, že každý máme určité dispozice a osud, a v tu chvíli mu odpustit a zůstat v klidu. Nebo když se delší dobu nic nedaří, je těžké si říkat, že všechno má svůj smysl, nic není náhoda a že získáváme zkušenosti.

Přemýšlel jsem, jak to udělat, aby se mi získané duchovní poznání dostalo „pod kůži“, abych je prakticky uplatňoval v konkrétních situacích. Vytvořil jsem souhrn důležitých poznatků a zásad, který je úmyslně stručný, abych si jej lépe vštípil do hlavy a do srdce.  Čtu si ho denně a zabírá to. Chovám se klidněji než dříve, snažím se být vstřícný, nedělám si tolik starostí. Na mě to funguje, tak věřím, že to může pomoci i vám.

 

Poznatky a zásady šťastného života

V rámci osudu a životního plánu prožíváme zajímavé, hezké, i těžší chvíle, občas míváme štěstí.  Události a seslané osoby nejsou náhoda. Mělo to tak být, má to nějaký smysl, někdy nevíme jaký, vše se ukáže až později. Nedělat si starosti a nerozčilovat se, všechno dopadne svým způsobem dobře. Jsme energie, duše, dočasně v lidském těle, získáváme zkušenosti v tomto životě.

Vypouštět z hlavy neodbytné myšlenky, soustředit se na dech, vnitřní pocity.

Být laskavý. Podívat se na svět očima toho druhého a nevnucovat své názory. Kontrolovat se: Jsou má slova (činy) laskavá,  potřebná, pravdivá?

Radost, klid, otevřenost. Vnitřní svoboda, přijetí věcí, tak jak jsou. Uvědomění, že i nejtěžší chvíle jednou skončí. Každá chvíle prožitá v bdělé přítomnosti se počítá.

Vděčnost – ocenit vše, co máme (nejen materiální věci). Tolerance – každý člověk nakládá, jak nejlépe umí, s tím, co má k dispozici (duševně i materiálně). Trpělivost – k cíli vedou různé cesty, vše má svůj čas. Poctivost – vnáší klid a harmonii nám i našemu okolí.

Odpustit všem, kteří ublížili či nás ponížili a odpustit i sobě za své činy. Nechat odejít hořkost z křivd i vlastní špatné svědomí a získat kontrolu nad svým životem.

„Staň se přítelem svého nepřítele a odpusť mu jeho skutky, protože jinak nejsi ani ty dokonalý.“ Sensei

Realit je tolik, kolik je mentálních představ. Vše, co si dovedeme hluboce vnitřně představovat dostatečně dlouhou dobu, se začne zhmotňovat. I naše obavy se časem stávají realitou. Když změníme obavy na víru a radost, budou tyto pozitivní vibrace a pozitivní záměr přitahovat kvalitnější podmínky, myšlenky a vztahy, které tvoří naši realitu.

Důležité je, aby to, co si přejeme, bylo v souladu s pocity naší duše. Pokud si přejeme z mysli a ne z našeho srdce, tak často přichází zklamání. Mysl vidí jednostranně a nevnímá celek. Uslyšet hlas Duše je umění, proto je důležité osvobodit se od svých nevědomých programů, přesvědčení, bloků a strachů. Naše vyšší Já ví, co je pro nás nejlepší.

To vše bychom si měli neustále denně uvědomovat. Bohužel myšlenky a emoce si často dělají, co chtějí. Jsou z toho starosti, obavy a bereme život příliš vážně. Přitom jsme na této planetě proto, abychom si zahráli určité role, užili si zkušenost v lidském těle a vratili se Domů jako zralá Duchovní nesmrtelná Bytost.

Jiří Orlický, Praha

***

Anastasia: Někteří čtenáři se ptají: „A v čem je smysl mého života? Proč jsem tady? Cožpak opravdu jen proto, abych zasadil strom, postavil dům a vychoval děti?“ A sami si ve svých úvahách odpovídají, že pokud by to byly základní cíle existence člověka na zemi, tak by, za prvé, nebylo nutné, aby konstrukce hmoty byla tak složitá, včetně velice výkonného mozku, který zahrnuje různé úrovně stavu vědomí. Za druhé je logické předpokládat, že všichni, kdo už mají dům a vlastní zahradu, by byli šťastní a spokojení se svým životem. Vždyť ale hlavně tito lidé kladou takové věčné otázky a nenacházejí uspokojení v realizaci přání svého mládí.

 

Rigden: Smysl lidského života vůbec není v rozmnožování a komfortu, to jsou pouze přirozené instinkty každého zvířete, které je geneticky naprogramováno postavit si noru, hnízdo a tak dále proto, aby vychovali potomstvo. Člověk je víc než zvíře, jeho smyslem je stát se duchovní nesmrtelnou bytostí.

AllatRa, A.Novych