Stojím na kraji lesa, zouvám boty. Vstupuji do chrámu, kde je připravena hostina pro poutníky. Měkký mech lehce hladí moje chodidla. Kam mé oko dohlédne, vidím borůvčí. Modravé plody na mne volají: „Ochutnej, je v nás síla celého lesa.“ Usměji se a vidím, že i ty docela maličké, které neměly dostatek vláhy, mi nabízí svůj pokrm. Stromy kolem jsou svědky tohoto přítomného okamžiku a drží ochrannou stráž. Všeprostupující ticho mne vede do mého nitra, cítím zvláštní naplnění a pocit radosti, který pramení z toho, že jsem.
Najednou jsem součástí něčeho, co je mnohem starší než já sama. Je to velký organismus, který dýchá jedním dechem a i já jsem pro tuto chvíli zajedno se všemi jeho složkami. Neexistuje ani minulost, ani budoucnost. Jen vůně přítomnosti. Čas se zastavil. Ale to je jen zdání. Uvnitř vše pulzuje životem, nové buňky se rodí, staré umírají. Les se odevzdává ročním obdobím, tančí v souladu s nimi a každému otevře svoji náruč. Miluji les pro jeho tajemné kouzlo. Klidně zakřičím, bude-li to třeba, že les není jen továrna na dřevo. Les je živá bytost neustále dávající své plody. Jeho vůně je neopakovatelná - z rána vlhká, kdy na spodním tónu doznívá píseň rosy. Za teplých letních dní zpívá kolem poledne horkou letní píseň a klacíky praskají pod nohami i malým tanečnicím. A jaká je píseň večerní? Za soumraku zpívají ptáci svojí modlitbu a chlad spolu s mlhou se zvolna mísí s teplým vzduchem.
Je čas jít, natrhám si hrst borůvek na cestu, abych měla dost síly. A zašeptám: „děkuji ti za tvé dary.“
Alena Stellnerová, AAS
Les jako dárce . Počet hlasů: 15 |
“Na každého Vidžaje se najde Radža.
Zanechat komentář