Například: Dobré zprávy
Kult dětí v naší době

Děti – ty jsou svaté. To nejlepší je pro děti. Ať si děti užijí. Květy života, radost v domě. Synáčku, neboj se, otec pro tebe udělá všechno.

Už mě tato písnička strašně unavuje. Jako rodiče, bývalé dítě a jako budoucí­ho dědu. Možná bychom měli s takovou láskou k dětem přestat. Možná je načase zacházet s nimi jako s lidskými bytostmi.

Já osobně bych nechtěl přijít na svět v dnešní době. Příliš mnoho „lásky“. Jen co se narodíš, ihned se staneš loutkou. Matka, otec, babičky, dědečci si na tobě okamžitě začnou vybíjet své instinkty a komplexy, krmit tě, jako bys měl tři krky. Volají ti dětského maséra. Od všeobecného dojetí ti oblékají jeansy a sako, i když ses ještě nena­učil ani sedět. A když jsi děvčátko, tak do dvou let ti propichují uši, aby ti mohli zavěsit zlaté náušnice, které ti za každou cenu chce darovat mi­lující teta Dáša.

Třetí den po narození se už všechny hračky nevejdou do pokoje a šestý den ani do stodoly. Den co den tě zpočátku vozí, potom tě vodí po obchodech s dětským oblečením, ces­tou se zastavujíc v restauracích a dětských hracích automatech. Zvláště nadané láskou jsou matky a babičky, spí s tebou v jedné posteli do deseti let. Aáá, ano, málem bych zapomněl! Tablet! Dítě musí mít tablet a nejlépe iPhone, ve třech letech. Protože Péťa ho má, matka mu ho koupila a nezdá se, že by až tak dobře nevydělávala a co potom my? I Táňa ze sousední třídy ho má a ta žije jen s babičkou.

Období hraček většinou končí nástu­pem do školy a okamžitě se začínají napra­vovat chyby a dítě se učí pracovat. Milující rodiče si konečně uvědomují, že něco děla­li zle. Dítě má nadváhu, mizerný charakter a poruchy pozornosti. To všechno je důvod pro novou úroveň zábavné hry na rodi­čovskou lásku. Tato úroveň je označována jako „najít odborníka“. Teď tě se stejným entuziazmem vlečou k dietologům, peda­gogům, neurologům a psychologům. Rodi­če mermomocí hledají nějaký zázrak, který zabezpečí magické ozdravné výsledky bez toho, aby se změnil samotný přístup k vý­chově dítěte. Na tyto „ezoterické“ metody se spotřebovává hromada peněz, nervů a moře času. Výsledek – nula, nula, nic.

V tomto období je charakteristická zoufalá snaha vnutit dítěti železnou disci­plínu a pracovní morálku. Namísto toho, aby malého človíčka něčím zaujali, dali mu více svobody a zodpovědnosti, příbuz­ní se vyzbrojí řemenem a křikem. Tak se dítě učí žít „pod bičem“ a ztrácí o všechno zájem.

Když začne být zřejmé, že jakákoliv snaha je zbytečná, začíná období „rozbité rodičovské passionárnosti (snaha za každou cenu dosáhnout svého). Tady téměř všichni milující rodiče začnou své děti obviňovat: „My pro tebe děláme všechno, a ty.“ Jediný rozdíl je v tom, že u některých se tato zlost projevuje v úplné kapitulaci a odevzdání dalšího směřování dítěte vzdělávací institu­ci a jiní si pouští neustále dokola „nahráv­ku“ s názvem: „Ty, můj kříž!“.

Smíření se se skutečností, že z dítěte nic dobrého nebude, rodiče s „tímto kří­žem" na krku i nadále pokračují v ubíjení osobnosti svého téměř dospělého dítěte. Posílají ho na soukromou univerzitu, dá­vají mu peníze na podplácení učitelů, no a samozřejmě kapesné, kupují byt, auto, v rámci svých možností. Když „ty, můj kříž" není od přírody talentovaný, tak tato strategie přináší alespoň nějaké ovo­ce. Vyrůstá sice nezralý, nerozvinutý, ale alespoň „hodný" člověk. Často na rány způsobené přehnanou rodičovskou láskou děti doplácejí různě – zdravím, životem, duší.

Kult dětí vznikl v naší společnosti ne­dávno – asi před 50-60 lety. V mnohých směrech je to stejně umělý jev jako Coca­-Colový Santa Klaus každoročně vyska­kující z marketingové krabičky. Děti jsou nejlepším marketingovým nástrojem na podporu spotřeby. Každý kubický centi­metr dětského těla, nemluvě o kubických milimetrech duše, je dávno rozdělený mezi výrobce zboží a služeb.

To samozřejmě neznamená, že předtím děti nebyly milované. A dokonce jak je mi­lovali! Ale předtím nebyly rodiny „s úpl­nou egocentrickou fixací na dítěti". Dospělí si nehráli na bezplatné animátory, žili svůj přirozený život a podle věku do něj zapo­jovali i své potomky. Děti byly milované, ale s prvními záblesky vědomí chápaly, že jsou jen částečkou většího celku s názvem „naše rodina". Že jsou tu starší, které je po­třeba respektovat a mladší, o které je třeba se starat. Je to naše společná věc, do které je třeba se zapojit.

V současné době trh vnucuje společnosti recept na rodinu, kde je středem pozornosti dítě. Je to dopře­du prohraná strategie, která existuje, aby tahala peníze z domácností. Trh nepotřebuje, aby rodina normálně fungovala, protože v tom případě by si dokázala uspokojit sama vět­šinu svých potřeb. Ale rodina, která má nedostatek, ráda přesune řešení svých problémů na „outsourcing". Tento zvyk se už dávno stal základem ce­lých odvětví za miliardy dolarů. Z pohledu trhu není ideální otec ten, který s dítětem stráví víkend, jde s ním do parku, zajezdit si na kole. Ideální otec je ten, který přes víkend pracuje, aby vydělal na dvouhodi­novou návštěvu aqvaparku.

A víte co? Pojďme změnit slovo „mi­lovat“ za jiné. Ignorovat, být lhostejný. Protože taková rodičovská láska je na­konec jen jednou z forem egoizmu. Po­drážděná matka, otec workoholik, ale to všechno není nic jiného, než jen pouhá hra instinktů.

Je jedno indické přísloví: Dítě, to je host ve tvém domě: Nakrm ho, nauč a vychovej ho a potom ho pusť. Nakrmit dokáže i hlupák, učit, to už je složitější, ale dokázat dítě od prvních minut jeho života potichoučku od sebe odpoutat – to je láska.

 

Dmitrij Sokolov

Líbí se mi 63



Kult dětí v naší době - Hodnocení: 5.00 z 5.00 . Počet hlasů: 63
Podobné články:



Zanechat komentář

Myšlenka dne

Dokud v duši žije láska, pak je odloučení nemožné.


Kalendář událostí