Například: Dobré zprávy
JDU NEBO NEJDU?

Při komunikaci (v rozhovoru) s těmi, kteří jdou po cestě duchovního rozvoje, můžeme často slyšet otázku: „Jdu nebo nejdu, rozvíjím se nebo ne a jakou úroveň duchovního rozvoje jsem dosáhl?“ Může se zdát, že je otázka logická a objektivní, vždyť mnozí, kteří vykonávají nějakou činnost chtějí vědět výsledek své aktivity, a to prakticky okamžitě. 

Odkud ale vzniká v člověku přání hodnotit výsledek své činnosti? Na jedné straně mechanismus porovnaní a hodnocení umožňuje se zdokonalovat v té či jiné činnosti, kterou vykonáváme, nápravě svých chyb, zlepšení zručnosti. Ale na druhé straně – stejný mechanismus slouží na vychloubání se, formování pýchy, když člověk povyšuje sám sebe nad druhé lidi, a často se to děje pro něj nepozorovaně. Tak to bylo i se mnou: napsal jsem článek, publikovali ho a potom zjišťuju kolik lidí ho přečetlo a kolik bylo pozitivních hodnocení.

To se často stává, když člověk dělá něco a podvědomě sleduje své osobní zištné zájmy (realizuje šablony svého živočišného principu) a není tam ten cíl, který se týká dané věci: prakticky vždy se to přemění na vychvalování sebe na úkor aktivity a jejího výsledku. I když v tomto procesu není všechno tak jednoduché a jednoznačné, vědomí, jako šikovný podvodník žongluje také s duchovními pojmy, nutíc osobnost k pasivitě.

Uvedu znovu osobní příklad se vzpomínanými články. Přichytil jsem se při pýše a přemýšlím: „tak tedy, znamená to, že píšeš aby jsi se chválil, chápu!“ Uběhl nějaký čas, objevily se nové pochopení, osobní pozorování, přátelé se podělili o své zkušenosti – vytvořil se zajímavý obraz. Toto pochopení: „Je třeba to všechno zformovat do článku, podělit se se stejně jdoucími lidmi a najednou hlas v hlavě: Napíšeš článek a zase budeš sledovat hodnocení, není třeba psát, zase budeš krmit pýchu.“. „pravda je, -přemýšlím, - proklatá pýcha mě omrzela, dost, rozhodnuto, psát nebudu!“ Ale mám pocit, že tu něco není v pořádku. To se opakovalo několikrát, než jsem pochopil podstatu podvodu.

 

Jak vědomí překroutilo mé chápání pýchy

Vědomí využívalo moje uvědomění pýchy proti mně samému, když dosáhlo toho, že jsem se přestal dělit o své zkušenosti, psát články, proto abych nepropadl pýše! Nešlo o to, abych nepsal, ale abych se kvůli tomu nevychloubal a nepovyšoval. Vždyť člověk nemá vůli a sám nic nevytváří, může si jen vybrat, co uskuteční v tomto světě. Když udělá špatné  – vykonal vůli živočišného rozumu, když udělal dobré, užitečné  – vůli Duchovního světa. Proto ani pyšnit se nemá čím, vždyť netvoří člověk, ale vůle, které dal přednost. A co se týká dobrých skutků, tak je všem známé, že se všechny dělají tajně a nevystavují se na obdiv, aby – jak se říká – levá ruka nevěděla co dělá pravá.

Tak je to i s duchovním rozvojem. Lidé často chtějí vypadat a ne být duchovními. Opět je důležité pochopit  - kdo je ten, kdo se uvnitř nás zajímá o otázku, jak jsem se duchovně rozvinul? Odpověď je jednoduchá – Vědomí. Akorát ono velmi často klade tuto otázku Osobnosti a tento specifický moment zaznamenávají mnozí, kteří skutečně pracují na sobě.

Často můžeme slyšet hlas kladoucí tuto otázku v přechodných stavech vědomí, dejme tomu před usínáním, jako by se mně známý člověk ptal na něco vnitřního, já začínám odpovídat a potom pochopím, že jsem komunikoval s vědomím. Jednoduše proto, aby takříkajíc uspalo mou bdělost, přijalo obraz člověka, kterému důvěřuji a zdolalo vnitřní ochranu nebo při vykonávání meditací, duchovních praktik a také přes den, ale to zřídkakdy.

To ale ještě není všechno, všiml jsem si, že toleruji tyto iluzorní obrazy a myšlenky z důvodu své pýchy, vždyť to je ještě jeden způsob vychvalování se: představovat si, jak dáváš někomu důležitou a cennou radu, čím posiluješ svou významnost v očích druhého člověka.

Přece jen, na co potřebuje vědomí vědět, jak se rozvíjíme?

Vědomí tuto informaci potřebuje jen proto, aby pochopilo, co se děje s Osobností a na základě této informace vymyslí způsoby, jak ji ještě efektivněji řídit a bránit jejímu duchovnímu rozvoji. Vždyť to, co se děje s Osobností v duchovní rovině, je pro vědomí neznámé a ono tímto způsobem vyzvídá jemu potřebnou informaci. Proto, aby k tomu nedošlo, je potřeba vypracovat návyk odmítnutí „komunikaci s vědomím“, neobracet pozornost na tyto obrazy, které produkuje. Neodpovídat v hlavě na tyto otázky, které tam vznikají. Ale všeobecně, dialog s vědomím nikdy nevede k ničemu pozitivnímu, obvykle je závěrem takovéto komunikace a vymyšlených situací – smrt nebo negativní prognózy.

Pozorujte se v takových momentech a sami se o tom přesvědčíte – vědomí je vždy naladěné na negativní. Jeho pozorování – to je reálná práce nad sebou, je potřeba starostlivě pozorovat to, jak pracuje, přezkoumat jeho triky a umět je obejít a blokovat.

Ale i tady existují nuance: Od dětství nás přivykli spoléhat se na vědomí, neinformovali nás, že můžeme cítit a získávat důvěryhodnou informaci ne přes vědomí, ale jako Osobnost – přímo.

 

"Řekněme si, může Osobnost přemýšlet? No, tak jak my přemýšlíme. Myšlenková kategorie – to je když přicházejí myšlenky, my je zvažujeme, hodnotíme, myslíme. Ale Osobnost má takovouto funkci? Jednoduše, ona už vše ví. Nepotřebuje to, tato funkce u něj odpadá."

  Z programu „Iluze a cesta. Pravda je pro všechny jedna. Díl 2.“

 

Vědomí neustále klade otázky a pochybuje, Osobnost – přesně ví, cítí, co je pravda a co je lež.

Ale proto, že v dnešním světě je všechno zaměřené na rozvoj vědomí, tak Osobnost zůstává dítětem, neustále klade otázky vědomí, samostatně se nerozvíjí, to mimochodem vědomí i využívá, dělajíc všechno, aby se situace nezměnila. To mu prostě umožňuje dominovat nad Osobností stále víc a víc. Osobnost je dítě a dítě potřebuje dospělého.


IM: Je to svět hmoty. Samozřejmě, že zde vládne hmota (hraje prim). Samozřejmě, že první část člověka, část materiální, k níž patří i lidské vědomí, dominuje. A dominuje od narození. Za prvé, je starší než ta druhá, duchovní složka člověka. No minimálně o osm dní. Proto se samozřejmě, jako starší bratr nad mladším nebo jako starší sestra nad mladší, snaží vždy dominovat. Je to samozřejmě žert, ale ve skutečnosti je systém agresivní. Nám na mysli ten materiální. Vždy něco vnucuje. A duchovní svět nikdy nic nevnucuje. On prostě je. Budeš-li chtít – přijdeš. Nebudeš – je to tvá volba, správně?

Z programu „Iluze a cesta. Pravda je pro všechny jedna. Díl 2.“

No a kdo je pro Osobnost dospělý, na kterého se může obrátit s otázkou? Vědomí. Namísto toho, aby se uspokojila a pocítila, co se ve skutečnosti děje, Osobnost dává tuto otázku vědomí, anebo samo vědomí okamžitě vyvolává chybný předpoklad a Osobnost tomu věří. To je také jeden z nástrojů vědomí – vytváření iluzí a chybných předpokladů. Co mu umožňuje udržovat Osobnost v okovech nevědomosti. Když se Osobnost opírá  o vědomí, tak to ji neustále lže, tím ji ničí život, nenechajíc Osobnost proniknout k podstatě problému, pochopit lež, uvědomit si pravdu. Pravda je jednoduchá: vědomí je úhlavní, nekompromisní nepřítel Osobnosti a jejího duchovního rozvoje.

Ovšem ve velmi zřídkavých případech při vzniku otázek člověk skutečně začne v této souvislosti ne fantazírovat, ale hledat odpovědi samostatně, využívajíc různé zdroje informací.

Vracejíc se k začátku článku, chci poznamenat, že vědomí může také použít chápání Osobnosti toho, že vědomí lže, proti ní samotné - chvíli hovoří pravdu, ale jen proto, aby mu Osobnost znovu začala důvěřovat, aby ji opět mohlo obelhat a zradit v nejnevhodnější  okamžik. Takže je důležité naučit se ve všem spoléhat výhradně na vnitřní pocity, vnímání světa z pozice Osobnosti - nezaujatého Pozorovatele. 

 

Vědomí se bojí faktů. Hry vědomí během dne.

Jedním z příkladů hry vědomí, která je uvedena výše, mohou být předpoklady či prognózy. Jde o případy, kdy vědomí dělá závěry dopředu, jakoby uhádlo, co se stane, ale zpravidla jsou všechny tyto varianty chybné. K tomu dochází z jakéhokoliv důvodu a častokrát za den. Pokud nebudete leniví a budete to pozorovat, můžete nasbírat dobrý kompromitující materiál na vědomí.
Jak se to děje v praxi? Berete zápisník a pero, a jakmile zaregistrujete ve své hlavě myšlenky – předpoklady nebo prognózy o výsledku libovolné události, zachytíte je v zápisníku, čekáte, kdy událost proběhne a porovnáte s tím co vám prozradilo vědomí. To je velmi důležitý bod – je velmi cenné vést si zápisník a zaznamenávat všechny tyto případy, protože vědomí bude mazat v paměti všechno, co mu může uškodit, zkompromitovat ho a dokázat jeho bezmocnost. Vědomí se bojí faktů a čím víc jich je, tím méně má možnost oklamat Osobnost. Fakta zahánějí Vědomí do slepé uličky a nedávají mu možnost překroutit situaci, představit ji v jiném světle začít utvrzovat Osobnost o tom, že ve skutečnosti žádné lži nebyly všechno se to jen zdálo.

Ale vraťme se k otázce úrovně duchovního růstu. Proč jsme naklonění k tomu, že vědomí nám může klást takovéto otázky a my je poté klademe těm, kteří podle nás na ně znají odpověď – autoritám, které nás mohou ocenit a kterým věříme. Anebo pro potvrzení toho sami pro sebe hledáme různé argumenty. Protože v tomto okamžiku se nacházíme pod kontrolou vědomí. A opět, kde hledáme potvrzení tohoto? V trojrozměrnosti!

 

Co požaduje naše vědomí v potvrzení duchovního rozvoje? Proč magie přitahuje vědomí

Viditelné výsledky! „Nečteš myšlenky, nehýbeš předměty, neřídíš lidi, nikdo ti ruce nelíbá – co je to za rozvoj? Dělat je potřeba, tělo stejně mrzne a chřadne – ne, toto není ono, - říká vědomí, - je jasné, že ty se nerozvíjíš správně a neučíš se to!“ V podstatě vědomí argumentuje, že k viditelnému výsledku duchovního rozvoje Osobnosti může posloužit magii. Magie – jako jeden ze způsobů realizace moci (nejsilnější šablony vědomí) nad druhými lidmi. Na tomto místě bych rád připomněl, že magie je, když vyměníme šanci stát se nesmrtelnou duchovní bytostí za ovládání nějakých nadpřirozených schopností v tomto světě. Magie ve skutečnosti – to je lenivost, „žádostivost“, touha po okamžité realizaci tužeb Živočišného principu. Předpokládá dosáhnutí požadovaného výsledku v hmotě při „nicnedělání“.

Jen si představte situaci, že nějaká dívka přišla k babce, která vykládá karty, přičarovat mládence a babka jí povídá: „Bude tvým za takových dvacet roků!“ Nebo vy, se schopností pohybovat předměty, budete to dělat o samotě, nikomu neukazovat a nikde nedemonstrovat. Prozkoumejte reakce vašeho vědomí, co se děje, když jen jednoduše čtete tyto příklady? Okamžitě se to pro něj stává nezajímavé, protože se ztrácí všechen smysl takovýchto „chtíčů“, když se tím nejde pochlubit a předvést to druhým, aby to na ně udělalo dojem. V tom je smysl a přitažlivost magie pro vědomí, ono realizuje své přání na úkor sil Allatu, předurčených na duchovní osvobození Osobnosti. V podstatě vědomí je parazit, využívá Osobnost, takříkajíc si organizuje svůj život na úkor Osobnosti, ale všechno musí být přesně naopak – vědomí je povinné sloužit Osobnosti a to je jeho základní funkce. No jak se můžeme přesvědčit, vědomí nedělá nic užitečné, ale lží a manipulací nabízí Osobnosti zaměřit Bohem danou sílu jinam. To je možné proto, že Osobnost je dítě, důvěrčivé a nechápavé, i proto je třeba růst duchovně, rozvíjet se, dospívat, no, ne tělem, ale Duchem! Vždyť následky této lži jsou zhoubné – duchovní smrt Osobnosti, co může být horší?

Proč se každý člověk i ateista, nevěřící v nic nadpřirozeného, tak raduje, když mohl něco předvídat, nebo udělat něco nad rámec obyčejného vnímání? Je to proto, že každý člověk má vědomí a právě ono se přiklání k magii a mystifikaci. Odklánějíc se od Boha, lidé bez rozdílů inklinují k magii, potřebují Jeho sílu, ale ne Jeho.

Prakticky všichni lidé jsou k tomu náchylní – abych to vysvětlil, uvedu situaci, která vznikla na skupinovém cvičení pro duchovní rozvoj, kterého se zúčastnilo asi 70 lidí. Vedoucí mluvil o tom, že každý člověk inklinuje k magii, protože má vědomí, pravda je, že téměř vždy se toto přání maskuje, ukrývá před Osobností, nedovoluje pochopit, že je přítomné. A aby uspalo bdělost Osobnosti v této věci, nedalo jí možnost dopracovat se k podstatě, hlas v hlavě říká frází: „U mě nic takového určitě není , to říká o druhých lidech, ne o mě“. Je to zajímavý moment, protože v tomto okamžiku vědomí říká ve jménu Osobnosti, uspávajíc její bdělost a skrývajíc to, že ve skutečnosti je toto přání přítomné. Na potvrzení toho se mnozí zúčastnění shodli v tom, že v té chvíli, když probíhal rozhovor, hlas v hlavě řekl právě tuto frázi a v hlavách mnohých zazněla stejně, téměř slovo od slova.

Tyto situace vznikají, jelikož lidská Osobnost, zůstávajíc ve stavu dítěte, nemajíc znalosti o skutečném stavu věcí, chce mylně pro sebe realizovat svůj duchovní potenciál v matérii, anebo když se člověk dotkl znalostí, pochopil jejich podstatu, ale i přesto se zaobírá otázkou o úrovni svého duchovního rozvoje – znamená to, že nedostatečně pracuje nad sebou a podvědomě chce magickou moc a znovu jen proto, aby potěšil svou samolibost. Často si to lidé nechtějí přiznat, což v nich vyvolává ostrý vnitřní konflikt, protože úsilí Osobnosti o svobodu a touha vědomí vládnout nad celým světem si navzájem protiřečí. Lidé usilující o magii a seberealizaci v tomto hmotném světě potřebují Sílu Boha, ale ne samotného Boha, jedno však nemůže být bez druhého.

I tato otázka může být využitá vědomím k destabilizaci pochybujících, ještě ve své vůli nezpevněných lidí, opět je do nekonečna zamotávajíc do toho, že duchovní rozvoj jim má ulehčit hmotnou existenci. Duchovní rozvoj dává porozumění především iluzornosti a dočasnosti hmoty a také toho, že magie – to je využívání Boha, použití Ním dané síly ne pro duchovní růst Osobnosti a její navrácení v nové kvalitě jako zralé duchovní bytosti Domů, ale na změnu jakýchsi podmínek života v hmotě.

 

Osobnost se rozvíjí postupně

Téměř vždy je tento proces pro samotnou Osobnost nepozorovatelný, i když existují změny, které je možné zřetelně vyznačit – změna životních priorit a cílů z materiálních na duchovní, morálně-tvořivé. Když člověk pracuje nad sebou každý den, může pochopit sám pro sebe: Kontroluje myšlenky a výstřelky své živočišné podstaty nebo ne? Daří se mu zříkat se závisti, zlosti, nenávisti, nebo ještě existují momenty slabosti? Jakým slovům a skutkům dává přednost během dne? Daří se mu vzdávat se hodnocení sebe a jiných? Co ve skutečnosti chce: Duchovní osvobození nebo přebývání v iluzi? Když člověk sám sobě čestně odpovídá na tyto otázky, tak otázka „jde, nebo nejde po cestě duchovního rozvoje“ u něho jednoduše nevzniká, vždyť tento proces se nepřerušuje ani na okamžik.

To není práce od 9 do 18 hod, po které je možné všechno vypustit a uvolnit se, ohlédnout se a zhodnotit výsledek. Faktem je, že když se člověk zastaví a oslabí kontrolu a bdělost, tak to jeho živočišná podstata určitě využije a pokusí se zaútočit. To neznamená, že je třeba být neustále napjatý, ne, tělo musí být uvolněné, ale Osobnost musí bdít, postupně se zdokonalovat v duchovním rozvoji.

 

Igor Michajlovič: Ti, kteří se zaobírají výcvikem zvířat, ví, že nejnebezpečnější zvíře je medvěd. I kdyby se jakkoliv otíral a flirtoval s tebou – v každém momentě může zaútočit. Přitom bez jakéhokoli varování, stejně jako vědomí. Trošku jsi povolil – a to je všechno. Ale to neznamená, že musíš být napjatý. Naopak, musíš žít jiným světem a být uvolněný, správně? A když jsi se napnul a přišlo trápení – to znamená co?“

Tatiana: „Že se nacházíš ve vědomí. Že dáváš pozornost druhé straně“.

Z programu "Život. Pravda je pro všechny jedna. Díl 3"

 

V čem spočívá duchovní rozvoj? V tom, že člověk pomocí hlubokých pocitů neustále přebývá v nepřetržitém dialogu s Bohem, ignoruje myšlenky svého živočišného principu, chápajíc jejich podstatu. Snaží se žít každý den v lásce k Bohu a lidem, nezištně pomáhajíc čím může, kultivujíc v sobě dokonalou lásku. Jak říkají mudrci: srdce takového člověka se tak naplňuje láskou, že v něm není ani štipky zlosti na samotného ďábla.


Autor: Andrej Michalčuk

 

 https://allatravesti.com/idu_ya_ili_ne_idu

Líbí se mi 38



JDU NEBO NEJDU? - Hodnocení: 5.00 z 5.00 . Počet hlasů: 38
Podobné články:



Zanechat komentář

Myšlenka dne

Není vhodné znepokojovat Pána z jakéhokoli jiného důvodu, než o spásu duše své.


Kalendář událostí