Například: Dobré zprávy
Fenomén času

„…Lidstvo nahromadilo velké množství pojetí a definicí času, které člověk potřebuje jen proto, aby si usnadnil život a mohl poznávat svět kolem něj. Ale všechny tyto představy jsou relativní, počínaje kalendářem a konče dělením na zlomky vteřiny s jejich relativními chybami.

Podle mého názoru je obrovský rozdíl mezi tím, jak měříme čas, a tím, jak jej doopravdy vnímáme. Mám takový dojem, že v našem vědomí existuje několik způsobů vnímání času, které bojují o své hlasovací právo. První – vědecké, které se snaží odůvodnit přesnost a kvantifikační vyjádření „časových“ pravidel. Druhé – sociální, které chce tyto pravidla porušovat. Třetí je spojeno se subjektivním vnímáním času, například při meditacích. Čtvrté – fenomén času, který se projevuje ve stresových situacích. Rád bych věděl, co představuje čas ve skutečnosti?
 
 „Čas je v podstatě docela relativní pojem,“ odpověděl Sensei, a hodně závisí na tom, kdo a jak pozoruje tento jev. Podíváme- li se na to, jak se projevuje ve skutečnosti, můžeme si ho rozdělit na:
 
 1) reálný (skutečný) čas, který závisí na síle Allatu. Pokud si vzpomeneme, všechno na tomto světě (ať už je to matérie nebo energie), a to včetně času, existuje jenom díky Allatu, o kterém jsem vám už vyprávěl;
 
 2) globální čas (nebo absolutní čas) – časový úsek, který trvá od vzniku a úplného vymizení matérie v měřítku Absolutna;
 
 3) objektivní čas – pro nás normální vnímání času – sekundy, hodiny, měsíce, roky, které jsou podmíněné otáčením Země kolem své osy a Slunce, jinak řečeno jsou podmíněné stále se opakujícími fyzikálními procesy v pravidelných intervalech;
 
 4) subjektivní čas – individuální vnímání času každým jednotlivcem. Abyste lépe pochopili tato pojetí času, uvedu konkrétní příklad. Sensei poprosil chlapce o krabičku zápalek a vytáhl jednu sirku. Představte si, že oheň na této zápalce představuje od momentu svého vzplanutí až do konce shoření dřívka proces vzniku a zániku veškeré matérie. Moment pohybu, kdy vezmu do ruky zápalku, přiblížím ji ke krabičce, budu se snažit zapálit oheň, kdy vzplane sirka až do jejího úplného shoření – toto všechno je obrazně řečeno průběh reálného (skutečného) času. Jinak řečeno vznik, působení a zmizení síly Allatu v procesu vzniku a zániku matérie. Pro naše lidské vnímání v tomto čase neexistuje přítomnost, ale pouze minulost a budoucnost.
 
 Globální čas – moment pohybu času od vzniku první jiskry až do úplného shoření zápalky. Přičemž celý proces budeme správně pozorovat, nikoli když je zápalka obrácena hlavičkou nahoru, ale právě když se nachází ve svislé poloze hlavičkou dolů. Všimněte si rozdílu v rychlosti šíření plamene.
 Sensei zapálil sirku a ukázal nám pomalý a rovnoměrný plamen v pozici sirky hlavičkou nahoru a pak ji obrátil hlavičkou dolů. Plamen rychle stoupal nahoru a zachvátil celé dřívko. Sensei hned uhasil zápalku, aby se nepopálil. „Zastavíme si tento okamžik,“ řekl s úsměvem. „Pozorně si prohlédněte místa, která zachvátil plamen, když byla sirka obrácena hlavičkou dolů. Sensei předal zhasnutou zápalku ostatním. Ke stejnému procesu dochází, obrazně řečeno, i v globálním měřítku. Vesmír, který se rozšiřuje s narůstající rychlostí, nevyhnutelně urychluje globální čas, ale nemá vliv na reálný (skutečný) čas. V současné fyzice existuje takový axiom o čase: jevy, stejné ve všech ohledech, se dějí ve stejném čase. Globální čas je vzhledem k lidskému chápání relativní, protože k logickému vyhodnocení tohoto procesu dochází prostřednictvím materiálních struktur mozku, které jsou omezené. Proto současná věda tvrdí, že v přírodě neexistuje žádný skutečný fyzický proces, pomocí kterého by se dal globální (absolutní) čas změřit. Z toho důvodu vznikl postulát, že běh času závisí na rychlosti pohybu měřící soustavy.
 
 „Co to znamená?“ „No, jak už jsem říkal, velké množství názorů o běhu času závisí na tom, z jakého bodu ve vztažné soustavě pozorujeme tento proces. Představte si například, že naše experimentální sirka má obrovskou velikost, řekněme, že je skoro kilometr dlouhá. Vy jste pozorovatelé (tj. v našem případě bod ve vztažné soustavě), nacházející se na obřím jeřábu, který je paralelní se zápalkou, a chcete zkoumat proces spalování.
 
 Teď si představte, že zápalka začala hořet a plamen (což v tomto srovnání představuje zrozený a stále se rozšiřující vesmír) se pohybuje odzdola nahoru. Pokud se rychlost zvedání vašeho jeřábu rovná rychlosti postupujícího plamene, pak budete vnímat čas relativně neměnně. Budete-li se pohybovat rychleji než plamen, bude se zdát, že se doba hoření zpomaluje. A pokud se budete hýbat pomaleji než plamen, uvidíte, že se čas zrychlil.
 
 Objektivní čas na příkladu hořící zápalky je doba trvání fyzikálních a chemických procesů, které se objevují v průběhu spalování. No a subjektivní čas je individuální časové vnímání daného procesu.
 Ale protože se globální čas neustále zrychluje, zrychluje se následně i objektivní čas. Ačkoli z hlediska individuálního vnímání se nic nemění – den měl 24 hodin a tak to i zůstalo. Takto vzniká paradox času: na jednu stranu se čas zrychluje a člověk to cítí. Jak se říká, ani se v pondělí neotočíme a už je tu sobota. Na stranu druhou zůstává objektivní čas z hlediska fyziky (rok, měsíc, den, hodiny a sekundy) stabilní. Tento fenomén času je podmíněn v první řadě tím, že čas je stejně jako prostor neoddělitelnou charakteristikou matérie. Kdyby nebyla matérie, nebyl by čas ani prostor. …
 
To, že je čas relativní pojem, je vidět zejména v biologických systémech. Všichni lidé, rostliny, zvířata a hmyz žijí různě dlouhou dobu a stárnou různou rychlostí. Každý z nich má zkrátka vlastní zásobu prány, proto jejich biologické hodiny tikají různou rychlostí. V důsledku toho se naše časové vnímání objektů matérie velice liší.“ „Co to znamená, že biologické hodiny tikají různou rychlostí?“ „No, vezměme si například takový reliktní strom, jakým je tis obecný, který může žít dva až čtyři tisíce let. Stejně jako ostatní dlouhověké stromy roste pomalu, ale na druhou stranu žije déle. Nebo si vzpomeňme na želvy. Mnoho zástupců tohoto druhu se dožívá sta let. Rychlost reakce je například u želvy na pevnině dvakrát až třikrát nižší než naše. Pokud kolem nich projdeme pěšky, bude to pro ně stejné, jako by kolem nás projel motorkář pohybující se rychlostí přibližně 50 km/h… Nebo se podívejte na mouchu. Vnímáme ji jako tvora s vlastním časovým cyklem, zcela odlišným od našeho. Podle odhadů trvá jeden světelný den mouchy stejnou dobu jako jeden náš kalendářní měsíc. My jsme pro ni neuvěřitelně pomalé bytosti. A proč? Protože životní tempo mouchy je mnohem rychlejší než tempo lidského života. Respektive rychlost její reakce je mnohem vyšší… Tak například, pokud se ji budeme snažit chytit a začneme opatrně zvedat ruku, ona už si stihne vyčistit všechny končetiny i s křídly, určit, odkud pochází hrozba, udělat desítky mávnutí křídly za vteřinu a odletět. …
 
 Člověk může dokázat hodně. Během života prakticky nevyužívá schopnosti, které jsou v něj vloženy. I když v extrémních situacích můžeme jejich projevy pozorovat. Zejména se to týká času, kdy se jeho individuální vnímání značně zrychluje a vnější běžný čas se naopak zpomalí. S tímto fenoménem času se často setkávají lidé nebezpečných profesí: piloti, závodníci, kaskadéři a podobně. Když se dostáváme do velmi extrémních situací, mnozí opravdu mají pocit, že se čas skutečně zpomaluje, a v tomto okamžiku se snaží udělat všechno, co je v jejich silách, aby situaci zachránili. A když se z takové situace dostanou, zjistí, že udělali v pouhém zlomku vteřiny desetkrát více práce, než by to mohli dokázat v reálném životě. Podobné pocity prožívají i obyčejní lidé, když se ocitnou tváří v tvář krizové situaci. Takže výraz „život mu proletěl přímo před očima“ nejsou pouze prázdná slova.
 
 Tady v časovém intervalu, ve kterém se teď nacházíme, existuje společná vlna času… Neboli, aby to bylo srozumitelnější, jedeme na určitém životním dopravním prostředku, který se pohybuje určitou rychlostí. A my vidíme pouze to, co vidíme. Proč? Protože i naše atomy se pohybují určitou rychlostí. Pokud by se začaly hýbat několikanásobně rychleji, neznamená to, že bychom brzy zemřeli. Pouze to, co vidíme, by zmizelo a objevilo se jiné zobrazení nebo obraz. Dimenzí je spousta, je to zcela reálné a není na tom nic nemožného.
 
Přeloženo z knihy Ezoosmosa A. Novych

Líbí se mi 44



Fenomén času - Hodnocení: 5.00 z 5.00 . Počet hlasů: 44
Podobné články:



Zanechat komentář

Myšlenka dne

Ve tvé hlavě nesmí být nic ne-ga-tiv-ní-ho. Jenom pozitivní myšlenky! Tehdy nebudeš muset ztrácet čas na boj sám se sebou a tvoje skutky budou vždy pozitivní. Harmonie by měla být v prvé řadě uvnitř tebe. Harmonie a mír.


Kalendář událostí

Zasílání aktuálních informací o nových článcích na stránkách Polahoda a dalších projektech MSH "ALLATRA"