Deník jako nástroj při práci na sobě

Ve světě existuje představa, že se Člověk  rodí do tohoto světa proto, aby se rozvíjel. Nemluvím o škole, institutech a odborných školách, ačkoli ony také mají svůj přínos. Chci hovořit o osobním rozvoji, o tom,  jaké vlastnosti se nyní ve mně formují v procesu seberozvoje.  Nakolik budu připravenější a zkušenější v procesu života. Chci hovořit o té sebevýchově, která dělá ze mě Člověka (s velkým Č).

V průběhu života jsem našel spoustu nástrojů pro seberozvoj: internet webináře, video-lekce, knihy úspěšných lidí, rady, life hacking (triky, zjednodušení). Ale jako červená nit přes všechny rady, knihy i video-lekce procházelo připomínání obrovského významu vedení osobního deníku.

O vedení osobního deníku se zmiňovala většina úspěšných lidí naší doby. Osobní záznamy si vedli velcí spisovatelé, kteří zanechali "květy" na cestě pro lidi, kteří hledají. Na vedení deníku vzpomínají duchovní osoby. Tak jsem se rozhodl zavrtat se trochu hlouběji do tohoto tématu a dozvědět se, proč je tak užitečné vést si tyto zápisy, jak je vést a nač.

Zpočátku jsem zjišťoval, co si o tom mysleli velcí spisovatelé a veřejní činitelé, prolistoval jsem internet.

• Vzhledem k velkému přívalu informací a cizích názorů může člověk ztratit své vlastní mínění o tomto životě, proto je osobní deník vynikající metodou na poznání sebe samého a svého osobního vztahu k různým tématům. (Informace z internetového fóra)
• Deník je podle mě prostě skvělý, pokud si ho opravdu nezavádím samoúčelně. A také pomáhá pochopit nějaké své tajné touhy, co přeanalyzovat a o několik let je vlastně příjemné něco přepsat, někdy je až zvláštní, jak naše emoce uhasínají. (Fórum)
• Zesnulý metropolita Joann (Snyčev) zadával dětem povinnost si každý den psát alespoň jeden řádek do denníku. (Pravoslavné fórum)
• Osobní deník - to je pokus vyznat se v sobě. Takový názor zastávali Kafka, Lev Tolstoj, Kierkegaard.
• Sledovat změny, probíhající ve vědomí. (Blogový deník)
• Zachytit nějakou emoci. (Poznámky Cvetajevové, Susan Sontag)
• Zapsat okamžik, který se nikdy nezopakuje a brzy bude zapomenut v "původní", "nesouvislé" podobě. (Zápisky Rozanova)
• «Několikrát jsem se pouštěl do každodenních zápisků, ale vždycky jsem to vzdal z lenivosti," - psal Alexandr Sergejevič Puškin, kdyby v čemkoli jiném, ale právě s tímto druhem lenivosti jsou mnozí z nás "solidární" s velkým básníkem! 
• Deník si vedl i L. N. Tolstoj. V tomto deníku si vypracoval pravidla pro rozvoj vůle. Zpočátku byly velmi stručné: kdy vstávat a kdy jít spát, atd .; jaké morální zásady dodržovat, například opovrhovat bohatstvím, poctami a veřejným míněním, které se nezakládá na pravdě. Později byla tato pravidla doplněna dalšími, přímo souvisejícími s posilováním vůle a charakteru. Nejhlavnějšími byly: "soustřeďovat veškerou pozornost na jednom předmětu", "dělat vše podle možností sám", "všechno stanovené plnit", "pouze v případě nezbytnosti podnikat druhé aktivity, neukončujíc první", "myslet při každé činnosti na její cíl".
  «Dva roky jsem nepsal deník a myslel jsem si, že se už nikdy nevrátim k této dětinskosti. Ale to nebyla dětinskost, ale rozhovor s sebou, s tím pravým svým božským, který žije v každém člověku. Celou tu dobu jsem spal a neměl jsem s kým besedovat. " Lev Nikolajevič Tolstoj.
• "Je to kniha poznámek o všem, co prošlo před mýma očima a dojímalo mé srdce, co jsem napsala v tichu a samotě mého domu, kde, jak jsem si myslela, jí nikdo a nikdy neuvidí", - zakladatelka japonského stylu Zuihitsu (doslovně " ihned za štětcem "), Sei Šonagon. Netušila, že položí začátek nového japonského žánru, kterého láska nemůže minout, protože rozhovor samého se sebou, s přírodními jevy zasahujícími představivost, je vlastností japonské duše.
• «Vést deník - to není jen zapisovat to, co se stalo během dne, je to příležitost zamyslet se nad svým životem. Kromě toho, při čtení deníku je možné vysledovat evoluci svých myšlenek a pocitů ", - říká otec Stefan (vedoucí katedry věroučných disciplín Pravoslavného institutu sv. Jana Bohoslovce).
• "Jací překrásní, jací dobří by byli lidé, kdyby si každý večer před spaním připomínali události celého dne a rozhodli, co bylo dobré a co špatné! Každý den by se spontánně pokoušeli stát se lepšími. Tento způsob by mohl využít každý. Nic nestojí“. (Anna Franková)
• «Sebepoznání, - tvrdil Thomas Mann - pokud jen se mu věnujeme s dostatečnou odpovědností, je ve většině případů prvním krokem k vnitřnímu přerodu. Pochopil jsem, že člověk, který poznává sám sebe, nikdy nezůstane takovým, jakým byl předtím."

Ukazuje se, že práce na sobě začíná od sebepoznání a osobní deník je nejefektivnější metodou sebepozorování. Vždyť jediný člověk na celé planetě, který mě může pochopit na 100% - jsem jen já sám. Věru ne nadarmo říkali staří proroci, že v člověku se skrývá obrovský neznámý svět a že když poznáš sebe sama - otevřou se ti hranice světa.

Ačkoli tu i byly názorné příklady vedení deníku, přesto se mi ho dlouhou dobu nedařilo začít. Zde jsou příklady důvodů, které jsem si říkal:

• málo času pro vedení deníku (vždyť pokud ho máš vést konstruktivně, tak ani žít nebudeš, pouze psát);
• dobře, zapamatuji si, paměť mám výbornou;
• vyskytovaly se důležitější věci;
• jsem unavený, hlava to vůbec "nebere", budu psát až zítra.

Byly to právě tyto výmluvy, které mi nedovolovaly vést deník prvních pár měsíců, poté, co jsem odhalil pro sebe užitečnost těchto "osobních zápisů", nebo ty výmluvy, kvůli kterým jsem dělal významné přestávky. Ale vnitřní motivy přece zaujaly mou pozornost a pero hned psalo klikaté čáry v mém osobním zápisníku. Díky těmto zápiskům jsem pochopil, že jsem sám sobě osobní brzdou a motivem v různých situacích. Pozoroval jsem u sebe, že večer si dám jasné stanovisko k té či oné věci, ale ráno mě chytá lenivost a pochybnosti. Včera se mi nelíbilo, že se ke mně někdo chová nečestně a lže mě, ale dnes sám opakuji podobné aktivity. Často si nevšímám lidí kolem sebe, nevážím si tento okamžik, ale prostě se vznáším ve svých představách o budoucnosti, o dovolené, o tom, že když cokoliv získám, budu spokojený (nevnímám život). S pomocí deníku jsem si uvědomil, že můj život se stal mnohem zajímavějším, protože teď mám napínavé cvičení - studium sebe samého. Díky této práci na sobě se mi podařilo ukáznit se. Nyní jasně chápu, že se ve mně skrývají i chamtivost, i lenivost, i skryté manipulace, které se mi tak nelíbí u druhých lidí.

Dlouhou dobu jsem nepokládal deník za pomocníka v osobním rozvoji. Existovalo mnoho sporných, nepříjemných situací a já jsem vinil všechny, jen ne sebe. Byl jsem v afektu a mnohé detaily jsem zapomínal, když jsem si je nezapisoval. Chtěl jsem se podívat na situace v opačném stavu než jako v afektu - a sice ve stavu dobra a lásky. A zde jsem si uvědomoval, že si nepamatuji detaily situace.

Mnoho lidí, kteří mě hodnotili velmi shovívavě, mi říkalo, že nejednám správně. Začal jsem si zapisovat a pochopil jsem, že v mnoha případech - jsem se skutečně mýlil. Ale díky deníku se mohu dívat na situáci z mnoha stran a stavů. Něco ve mně se začalo příčit zápisům a to něco říkalo v myšlenkách: "Nepiš to, i tak si všechno pamatuješ". Přicházely myšlenky: "Nač zapisovat zdánlivě stejné situace?", - Ale teď chápu, že byly různé.

Pomocí deníku jsem u sebe objevil tu část, která mnou chce neustále manipulovat, diktuje mi jak mám žít, co dělat a čím se zabývat. Pochopil jsem, že pokud ve mně něco klade odpor, znamená to, že kráčím správným směrem.

Ukazuje se, že rčení: "Změň sebe a svět kolem tebe se změní" -nabývá nyní úplně jiného zabarvení. Jak jsem si mohl na kohokoliv stěžovat, pokud mám spoustu chyb a nedostatků. Nyní se přede mnou otevřel obrovský horizont mých vlastních omylů, kterých když se zbavím, daruji světu ještě jednoho důstojného Člověka.

Autor: Alexandr Gogol

Zdroj: https://allatravesti.com/dnevnik_kak_instrument_raboty_nad_soboy