Chlapec jede ve vlaku, kouká z okna a volá: „Podívej táto, ta krajina venku utíká, stromy a louky také běží.“
Na celý vlak je slyšet, jak dítě nadšeně křičí a své nadšení si přeje sdílet s ostatními. Po chvíli, kdy už hlasité dítě ruší celý vlak, se jeden muž postaví, jde k jeho otci a říká: „Prosím Vás, měl byste vzít to dítě do nemocnice, jestli je vůbec pořádku, když se takto chová.“
Tatínek tohoto chlapce mu s úsměvem odpoví: „Víte, my právě z té nemocnice jedeme, protože můj syn až do včerejška neviděl vůbec nic.“
Tento krásný příběh jsem slyšela v Indii na přednášce australského pandita Šrí Ačarží Šarmandžího a musím říct, že mne provázel celou cestu po Indii a ještě teď, když si na něj vzpomenu, mi naskočí husí kůže. Jak snadno můžeme druhé odsoudit, pokud neznáme jejich příběh.
I Indiáni mají také takové pravidlo: „Nesuď nikoho, pokud jsi nekráčel v jeho mokasínech.“
Můžeme děkovat za moudré příběhy a citáty a je jedno, z jaké kultury pocházejí, protože inspirovat se můžeme kdekoli.
Kameny házet nebudu, raději si nazuji své boty, zvolím ten správný úhel pohledu na svět kolem sebe, a pak se mi možná odhalí i ta skrytá tajemství, která nejsou vždy k vidění na první pohled.
Alena Stellnerová, AAS
Co není vidět na první pohled - aneb záleží na úhlu pohledu . Počet hlasů: 34 |
“Nikdo nemůže vstoupit do jedné řeky dvakrát, protože představuje minulost. Existuje jen pohyb řeky, protože ten představuje přítomnost.
Zanechat komentář