Například: Dobré zprávy
ČINVAT: Most vedoucí přes propast

Kdysi dávno byly oba světy, obrazně nazývané jako Nebe a Země, jednotné. Legenda však praví, že jednoho dne je rozdělila propast vod. Zůstala jediná cesta, která spojovala oba břehy - pozemský a nebeský svět. Byla úzká a nebezpečná, avšak jediná možná a vedla přes most. Tento most je obdobou mytologického obrazu axiálního sloupu nebo světového stromu. Spojuje nebe a zemi a zároveň zachovává jejich oddělenost. Most je přechodem do různých stavů bytí. Břeh, z něhož most začíná - to je náš svět. Druhý břeh patří skutečnému světu nesmrtelnosti -  světu Boha.

Most vede ze světa žijících do jiného světa. Pod ním se nacházejí vody rozdělující tyto dva odlišné světy. V některých pověstech nahrazuje most převozníka, který v jiném obdobném mytologickém obrazu světa převáží duše. Ve skandinávských mýtech například najdeme, že všichny duše musí přes tento most přejít. Jedni se přes něj dostanou do podsvětí - Hell, jiní, podél duhy, do světa bohů Ásgard, do Valhaly.

V době, kdy vládl Zlatý věk, mohl každý člověk přejít přes tento milník podle své vlastní vůle, neboť smrt neexistovala. Poté, co se objevila smrt, se přechod přes most stal možný pouze po smrti těla, nebo v mystickém stavu, který se dosahoval při určitých iniciačních obřadech. 

V mýtech a pohádkách mohli takový přechod uskutečnit nejen zemřelí, ale také hrdinové. Přechod přes nebezpečný most dokazoval duchovní zralost člověka a umožnoval mu návrat do ztraceného ráje. Most mezi světy byl někdy zobrazován v podobě nebeské duhy nebo hada (draka). Mnozí z velkých hrdinů dávných příběhů a pověstí jej zdolávali při hledání nesmrtelnosti.

 

Význam nebezpečného přechodu byl v obnově spojení mezi nebem a zemí. Hrdinové při překonávání překážek získávali moudrost, uvědomovali si velikou jednotu ukrytou za protiklady projeveného světa, což byl důvod, proč se v legendách a mýtech často objevoval paradox.  Sloužil pro překonání omezeného racionálního myšlení: protáhnout se uchem jehly, projít mezi mlýnskými kameny, atd.). Hrdinové po návratu ze svého putování začali na zemi obnovovat spravedlivé zákony, navraceli světu ztracenou celistvost a lidem naději a smysl života.

 

V mytologii se most označuje především jako spojení mezi různými místy posvátného prostoru. Často se most vystavěl před poutníkem, prakticky na jeho očích, v nejnaléhavějším okamžiku a na nejnebezpečnějším místě, kde byla cesta přerušena a hrozba ze strany zlých sil byla největší. Ve své podstatě byly významy „projít těsnou branou“ a „přes nebezpečný most“ vždy spojené se situacemi, jež se zdály beznadějné: dostat se tam, „kde se noc setkává se dnem“ nebo „najít neviditelné dveře ve zdi“, „vstoupit do nebe průchodem, který se otevírá jen na malou chvíli“, „projít mezi dvěma neustále se srážejícími skalami“, nebo „mezi čelisti monstra“. Všechny tyto mytologické obrazy vyjadřují nutnost překonat protiklady a odstranit polaritu a dvojitost charakteristickou pro člověka.

Středověké rytířské legendy o mostu praví, že je to „hladký, na slunci se lesknoucí meč“, po kterém musel Lancelot přejít, aby se dostal do místa, kde byla uvězněná Guinevere. Přechod přes něj je „plný úzkosti a utrpení“. Lvi, číhající na druhé straně zmizeli, když se přecházejícímu podařilo překonat všechny zkoušky.

Ve starověké čínské symbolice byl most do onoho světa velmi úzký a hříšníci z něj padali do špinavého potoka. V jiné legendě musel přejít poutník Süan-cang most v podobě kmene stromu, aby přinesl z Indie do Číny buddhistické učení. Císař Mu z dynastie Chu  při hledání nesmrtelnosti zase putoval ke královně Západu Xing-Wang-Mu a přecházel přes řeku po mostě z ryb a želv.

 

V japonské tradici dostali božstva Izanaki a Izanami za úkol dokončit budování rodící se Země. Stáli na vznášejícím se nebeském mostu (duze) a drahocenným nebeským kopím míchali zhušťující se mořskou vodu. Potom oštěp vytáhli a z kapek, které padalali a srážely se, vzniklo prvních osm ostrovů.

Ve skandinávském bájesloví je most duhy Bifrost spojující lidský svět se světem bohů střežen hlídačem, který je připraven troubením na roh Gjallahorn ohlásit čas konce tohoto světa, okamžik zvaný Ragnarok a tak svolá bohy k poslední bitvě.

Väinämöinen, hrdina finského národního eposu s názvem „Kalevala“, musí přejít přes most mečů a nožů, aby se dostal do jiného světa.

U Řeků je most spojený s obrazem Iris - bohyně duhy, která byla poslem bohů, pomocnicí, důvěrnicí a rádkyní. Duha a Mléčná dráha byly považovány za mosty mezi nebem a zemí.

V křesťanské tradici hříšníci, kteří nemohli přejít most, padali do pekla, neboť „těsná jest brána a úzká cesta, kteráž vede k životu, a málo jest nalézajících ji“.Mt 7,14

V lidových pohádkách narazíme na most z kaliny, vlasů nebo „pekelný“ most. Hrdinu na začátku mostu čeká Baba Yaga a na jeho konci had (drak). Často před hrdinou stojí nelehký úkol, postavit během jediné noci skvostný most, jehož jedna polovina bude ze stříbra a druhá ze zlata.

Most se často v legendách popisuje jako paprsek světla, který je stejně tenký, jako ostří meče. To vypovídá o obtížnosti jeho přechodu. Málo kdo jej zvládne přejít sám bez cizí pomoci, protože procházejícího potká vždy určité nebezpečí. To se vztahuje ke dvěma různým účinkům, které může most projevovat – blahodárný a zlovolný. Navíc po kouzelném mostě se dá jít dvěma opačnými směry, avšak správný je jenom jeden směr – ten, jenž vede k „onomu“ břehu. Opačný směr je nebezpečný pro všechny, kromě bytostí svobodných od podmíněného bytí, které se mohou „volně pohybovat“ všemi světy.

Pro všechny ostatní musí v příbězích část mostu, kterou již poutník zvládl, vždy zmizet, jakoby neexistovala. Stejně tak má i obraz symbolického žebříku vždy svůj začátek tam, kde stojí bytost, která chce po něm vystoupat. Jakmile vystoupá výš, dolní část žebříku pod ní mizí. Do doby, dokud člověk nedosáhl prvotního světa, se jeho realizace přirovnává ke stoupání či šplhání. A pro toho, kdo se připoutal k cestě a myslí si, že samotná cesta je cíl a ne prostředek k dosažení cíle se tato cesta stávala velikou překážkou a nevedla k osvobození.

 Osvobození vyžaduje neustálé přetrhávání vazeb, které spojují člověka s již prodělanou etapou života, a tak se nakonec zvládnutý žebřík či most smrští do jediného bodu, který v sobě zahrnuje vše a je středem celostního bytí.

Úzké mosty, mosty s okraji ostrými jako břitva, mosty meče, které symbolicky vyjadřují tenkou hranu mezi protiklady, to je absence obvyklého chápání prostoru za hranicí tohoto světa. Cesta přes most není možná obvyklým fyzickým způsobem. Proto je potřeba povznést se nad fyzično, jak je to psáno v Upanišadách či v legendách o Svatém Grálu. O posledně jmenovaném je zajímavá zmínka v knize „Sensei ze Šambaly“, 4. díl :

„Grál se v těch dávných dobách také jmenoval Farn, mezi prostými lidmi se to interpretovalo jako označení slunečního, zářícího principu, božského ohně, jeho materiální emanace. Hovořili o něm jako o sakrálním principu, poskytujícím a znásobujícím sílu, vládu a moc. Vysvětlovali to také jako něco, co pomáhá duši člověka přejít most vedoucí do ráje.“

Grál je adoptovanou formulí Prapůvodního Zvuku. Jednoduše řečeno, je to složitá kombinace zvuků, které jsou zdrojem obrovské síly, schopné přeměnit hmotu vnesením změn do základní matrici.

Popáté, což bylo zatím předposlední předání, dal Grál Ježíš Marii Magdaleně, která byla právě tím jeho nejbližším žákem, jemuž Ježíš svěřil nejen tajné vědomosti, ale předal i to, čemu se dnes říká „Grál“, v podstatě tedy adaptovanou formuli Prapůvodního Zvuku. A to jsou právě ty „klíče od Nebeského Království“, o kterých Ježíš řekl: „Dám ti klíče od Nebeského Království; a cokoli svážeš na zemi, bude už svázáno v nebi, a cokoli rozvážeš na zemi, bude už rozvázáno v nebi.“

Marie Magdalena dodnes vládne silou, již získala díky odhalení Grálu. S jeho pomocí našla nejen skrytou sílu, která jí kdykoli umožňovala odejít do světa Božího. Ale nesmíme opomenout vznešenost a čistotu Mariiny duše, neboť na sebe vzala obrovskou zodpovědnost a odkryla vnější sílu kvůli pomoci trpícím. Volba Marie Magdaleny je velkým duchovním hrdinským skutkem. Neboť když poznala vyšší svět, stala se Bytostí vyšší než je Člověk, zůstala na Zemi, v tomto pekle, v podstatě uvázla mezi světy, aby pomáhala milionům trpících. A díky tomu přichází obrovská duchovní síla skrze pannu Marii na pomoc trpícím. Právě ona se už dva tisíce let zjevuje lidem. 

 I když za tisíc let byl Grál znovu přinesen na svět Bódhisattvou Agapitem a byl znovu postaven před volbu. Ale lidé, kteří Grál získali, neriskovali zapojit sílu a moc nad vnějším světem, jak to učinila Marie Magdalena. Odkryli jen vnitřní sílu, rozhodli se však posloužit dílu Mariině pomocí svých nových, neobvyklých schopností pro organizaci a vývoj tenkrát úplně nového formování společnosti s převládajícími duchovními cíli. Právě tito lidé založili Řád, který později získal název Templáři...

Líbí se mi 79



ČINVAT: Most vedoucí přes propast - Hodnocení: 5.00 z 5.00 . Počet hlasů: 79
Podobné články:



Zanechat komentář

Myšlenka dne

Musíme si vážit úsilí o poznání druhého člověka a nevítat jej hned ostřím svého egocentrizmu.


Kalendář událostí

Zasílání aktuálních informací o nových článcích na stránkách Polahoda a dalších projektech MSH "ALLATRA"