Cesta k vrcholu

Přijde doba, kdy si uvědomíš, že chodíš v kruhu.

Stejné situace, stejná setkání, rozhovory o ničem, faleš, nucené úsměvy a stereotypní otázky typu: „Jak se máš? Jak jde život?“

A najednou pochopíš, že si celou tu dobu chodil kolem hory a teď jsi zralý na to, aby si vystoupil na její vrchol.

Pokud se odvážíš k samotnému výstupu, začneš dělat první kroky.

Dostaví se však pocit, že sebou neseš zátěž, která ti brání dosáhnout vrcholu.

Jestliže si uděláš přestávku a otevřeš svůj batoh, tak v něm uvidíš spoustu nepotřebného harampádí.

Vysypeš ho a vidíš, že jsou to tvé Pochybnosti.

Zahodíš je dolů a pokračuješ v cestě.

Cítíš se o něco lehčí, ale s každým dalším krokem znovu pociťuješ tíhu.

Otevřeš tedy batoh a tam - Hněv, Zášť, Strach, Špatné návyky.

Všechno zahodíš a pocítíš nádhernou lehkost.

Jakmile však pokračuješ dál, uvědomíš si, že jsi sám, a že tam dole tomu tak nebylo.

Tam byl hluk, zábava, přátelé a hodně lidí stejných jako ty.

Ty však pochopíš, že všechna ta zábava je jen iluze, maska s falešným úsměvem, která zakrývá smutný obličej.

Rozhodl ses, že je konec, že není cesty zpět.

Je jen cesta dopředu - k vrcholu.

Pohlédneš tedy vzhůru a najednou vidíš nejen hranici samotného horizontu, ale i novou nádhernou krajinu, kterou si před tím nevnímal a nedokázal sis ani představit, že vůbec existuje.

A tak jdeš dál a zakrátko potkáš člověka, který je o něco výše, ale jde stejným směrem jako ty.

Přivítá tě s úsměvem a nabídne pomocnou ruku.

Ty však zjišťuješ, že mu ruku podat nemůžeš.

Otevřeš tedy batoh, vyndáš z něho Pýchu a hodíš ji dolů.

Ta se rozbije o skály a rozletí na tisíce kousků.

Najednou to jde, už mu ruku podat můžeš, už nejsi sám.

Tento nový společník ti prozradí, co ještě můžeš z batohu vyhodit a jaké užitečné dovednosti, potřebné k cestě na vrchol, můžeš získat.

Konečně jsi přesvědčen o tom, že smyslem života není chození v kruhu a každodenní šedivá rutina, ale pohyb, rozvoj a znalosti.

Zasvěť svůj život Lásce.

Nepromarni ho na nesmyslné věci.

Nemáš moc času a ani tolik energie.

Tento nepatrný život s jeho malým zdrojem energie je prostě hloupé vyplýtvat na hněv, smutek, nenávist či žárlivost.

…… Zasvěť svůj život Lásce……

(autor neznámý)