Letí vtáčik, letí včielka, letí motýľ farebný. Sadnú na kvet snehobiely, pijú nektár zlatavý.
Přátelství rozzáří srdce i nebe, zlo bez citů ať v temnotě zebe.
Ponoř se do kouzelného ticha, vnímej, jak příroda jarně voní a dýchá. Plna je síly po zimním spánku, jsi v ní – jako v pohádkovém zámku.
Když řečí srdce člověk člověka osloví, je snadné se domluvit, hned si vždycky rozumí,
Labutě, labutě, jak krásně bílé jsou vaše perutě,
Svěží vítr čerstvý vzduch do plic vhání, na cestě kupředu mně Duše popohání,
Probouzí se kapka vody, než naděješ se, je pramínek tu nový
Co nejvíc je na světě, to je dávání, je to, jak nabrat čistou vodu do dlaní,
“Život je nepředvídatelný a může se v něm přihodit ledacos, dokonce neuvěřitelné věci, které si ani nedovedete představit.