Etikoterapie

Etikoterapie je léčebná metoda, která klade důraz na souvislost mezi mravním stavem člověka a jeho fyzickým zdravím? Její zakladatel MUDr. C. Bezděk, vidí už v roce 1931 v lidském sobectví, tedy v rozpadu mravních hodnot, příčinu všech nemocí jedince i celé lidské společnosti. Ke stejnému závěru na podkladě vlastních zkušeností dospěl ve své knize Co s doktorem MUDr. Vladimír Vogeltanz. „Záplava souhlasných reakcí čtenářů mě utvrzuje v tom, že se v naší společnosti nezadržitelně vzmáhá potřeba pravdivosti, čistoty, mravnosti našeho žití.“A o takový mravný, zdravý způsob života usiluje etikoterapie. Myšlenky, které se splétají z tisíců vyslechnutých příběhů, dostávají podobu závěrů – opakovaně dokázaných definic a postulátů se společným jmenovatelem, totiž zákonitým vztahem mezi ne-mravností a ne-mocí.

 

Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá. Volání v podobě našich (nemravných) skutků se nám vrací (v podobě nemoci) v tom, co se nám v životě děje, a my se divíme. Přestaňme se divit a začněme měnit to, co voláme. Možná pak budeme s čím dál větší radostí naslouchat tomu, co se nám z lesa začne ozývat. Přesně o to se snaží i klienti u etikoterapeuta. Už si nechtějí nechat léčit jen své fyzické tělo lékařem zvenčí, nýbrž se chtějí uzdravit sami zevnitř. Přicházejí se poradit, jak na to.Je to příležitost pro ty, kteří už v sobě cítí potřebu hluboké přeměny celé své bytosti. Cílem etikoterapie není nic menšího než uvedení duše i těla do souladu s duchovními zákony. Bez toho se snaha o skutečné zdraví v novém tisíciletí totiž neobejde.

 

Za mnohou chronickou nemocí se skrývá dlouhodobě neřešený citový problém, stres, který žádná tableta za nás nevyřeší. Léčení nemá valného významu, nepřivede-li nás ke změně myšlení. Naslouchejme pozorně své nemoci, chce nám něco říct. Přivést nás k poznání, kde jsme porušili zákon, ublížili sobě či druhým. Nemáme ji náhodou, nemoc je přesným výsledkem našeho dosavadního způsobu života, našich myšlenek a přání – je naším svědomím.

 

Není cílem zbavit se nemoci, i když právě o to se medicína snaží. Cílem je zbavit se způsobu života, který k ní vedl. Jediná opravdová léčba je poctivá práce na sobě. O jiných uzdraveních platí ono “lehce nabyl, lehce pozbyl“, ať už vám nabízí kdokoli. Začneme-li alespoň nakukovat do neviditelné říše příčin a neřešíme-li jen až ty viditelné následky, je to počátek pokroku. Skutečná příčinná léčba začíná, když člověk vejde do sebe bez sebeomlouvání a sebelitování a rozhodne se v určitém okamžiku zlomu vzít svůj život do svých rukou a být autentický, jednat v souladu se svým svědomím. Pak se dostává do souladu s vyššími vesmírnými zákony a rozumí, čemu ho měla nemoc naučit.

 

 Klienti etikoterapie říkají zcela spontánně: „Díky nemoci se mi život změnil k vyšší kvalitě prožívání.“ Otevírají a uzavírají léta neřešená tabu ve vztazích. Dochází k napřimování postojů, narůstá sebevědomí a odvaha k pravdivému, otevřenému řešení nemocných vztahů. Pozitivitou myšlení se zvedá energetická úroveň obranyschopnosti a uzdravovací síla organizmu, dosud blokovaná negativní emocí. Změny bývají mnohdy překvapivě rychlé a zásadní. Využíváme potenciálu nemoci k přestavbě vnitřních hodnot člověka.

Neočekávejme zázračný lék z rukou lékaře, ale nečekejme ho ani od léčitele – zázrak naší přeměny leží v nás.